Příroda, Historie, Současnost, Lidé, Názory

Kaple Nejsvětějšího Srdce Ježíšova na Schenkenbergu

691

Kaple, kapličky, kostelíky i Boží muka vyprávějí své téměř zapomenuté příběhy. Takovým příběhem je historie kaple, stojící v blízkosti Vimperku a připomínající dějiny rodu Steinbrenerů, kteří se zasloužili o rozkvět podnikání ve Vimperku i širém okolí. Knihy, bible, zpěvníky a kalendáře v několika jazycích vycházely ve vimperské tiskárně a dostávaly se do širého světa.

Osada Schenkenberg (Na Radosti) na dobové fotografii. Archiv ŠN

Vraťme se do časů devatenáctého století, kdy Šumava žila svým pomalým a těžkým životem dřevorubců a drobných zemědělců. Do Vimperku přichází mladý chlapec Johann Steinbrener a začíná pracovat v malé knihvazačské dílně. Svojí pílí a vynalézavostí se stal tvůrcem tiskárenského podniku, který zaměstnával dělníky ze širokého okolí a jehož knihy putovaly v mnoha jazycích daleko za naše hranice.

Johann pocházel ze starobylého selského rodu z Vyšovatky (Heiden), jehož kořeny sahají až do patnáctého století. Na svůj původ nikdy nezapomněl a vedle svého hlavního podnikatelského záměru – tiskárny, věnoval svoje úsilí také selskému hospodaření. Koupil dva zanedbané statky Annahof a Drosselhof v Hrabicích a vytvořil z nich vzorová hospodářství podle moderních způsobů. Na jednom z nich nechal dokonce postavit větrnou elektrárnu, která na konci devatenáctého století zásobovala statek stejnosměrným proudem. Ve druhém pak nechal se svou ženou Annou Steinbrenerovou zřídit sirotčinec.

Johann se rád pochlubil svými úspěchy i krásou šumavské krajiny. Tak jednoho dne pozval na návštěvu a projížďku po okolí Vimperku svého známého preláta z Českých Budějovic. Návštěvník byl unesen krásou krajiny a při zastávce na lesní pasece zalité sluncem prohlásil: „Tady bych si uměl docela dobře představit kapli ke chvále Toho, kdo tu všechnu krásu kolem stvořil.“

Osada Schenkenberg v roce 2013. Foto: Radek David, Šumavské noviny

Pan Steinbrener nelenil a brzy nato zakoupil pozemek, jehož dosavadním vlastníkem bylo město Vimperk. Nechal v místě postavit kapli zasvěcenou Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Na jeho náklady bylo pořízeno veškeré vybavení, jak lavicemi, oltářem, mešním nádobím a předměty, ba i ornáty. V její blízkosti pak zřídil malé stavení, obydlí pro kněze, který měl v kapli denně sloužit mši svatou. Prvním knězem, který byl pověřen tímto úkolem, byl penzionovaný arcikněz Jungbauer. Jeho předešlým působištěm byl nedaleký Nicov a Schenkenberg se stal jeho doživotním působištěm. Do Nicova prý pro něj dojel sám Johann a zastihl jej právě při mši svaté v kostele svatého Martina.

Kaple se brzy stala poutním místem a byla navštěvována jak vimperskými a hrabickými občany, tak i poutníky z Kvildy, Nových Hutí, Stachů, Zdíkova a Zdíkovce. Nalezl se i pramen čisté vody, jež uzdravovala zrak. Po smrti pátera Jungbauera nastoupil na jeho místo penzionovaný farář Tuschl. Stejně jako jeho předchůdce denně sloužil mši svatou v schenkenberské kapli, ale časem se jeho působištěm stal také sirotčinec v Hrabicích, kam se časem odstěhoval a do kaple jen docházel. Na obou místech působil až do časů války.

Interiér kaple v roce 2015, krátce před rekonstrukcí. Foto: Radek David, Šumavské noviny

Teprve později po založení kaple a poutního místa zakoupil Johann další pozemky, založil hospodářství a nechal postavit vilu ve stylu švýcarských alpských domů. Vytvořil pohádkové letní sídlo pro svoji velkou rodinu i místo setkávání s přáteli, umělci i duchovními osobnostmi. Po jeho smrti v roce 1905 v jeho záslužném díle pokračovala dcera Anna Ticková, vdova po předčasně zesnulém staviteli Johannu Tickovi.

Podobně jako její otec vedla dále vzorové hospodářství a udržovala tradici rodinných setkání a pečovala i o poutní tradici kaple. Neblahý čas válečný zasáhl také Schenkenberg a dne 5. září roku 1945 byl statek i přilehlá kaple vyvlastněn státem. Časem zde vzniklo zakázané vojenské pásmo a rozsáhlá kasárna. Místo, které se poněkud paradoxně jmenovalo Na Radosti, se na dlouhou dobu stalo nepřístupným.

Kaple zasvěcená Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu byla postavena po vzoru půdorysů malých románských jednolodních kostelíků. Na východní straně je k základnímu obdélníku přistaven malý chór, který však sloužil jako sakristie. Do té se vstupovalo malými dveřmi po pravé straně oltáře. Stavba je sice provedena v historizujícím slohu, ale je postavena z cihel. Vstupní portálek a okna jsou obloukovitě uzavřena a západní průčelí je zakončeno malou zvonicí. Vnější fasáda je členěna lizénami a obloučkovým vlysem, které potvrzují inspiraci románským slohem.

Kaple v roce 2015, krátce před rekonstrukcí. Foto: Radek David, Šumavské noviny

Pokud jste navštívili místo nedaleko Vimperku s výhledem do Brložského údolí ještě v létě roku 2015, „přivítal“ vás pohled na zapomenutou kapli, na níž zanechaly stopy lidská zloba a vandalství. Vytlučená okna, prkna podlahy vytrhaná a poházená v neladu a skladu, spolu s několika polámanými kostelními lavicemi. Oltář, který nesl ještě památku na práci zručného řezbáře a malíře, stěny a strop, z nichž odpadává omítka. Jakoby se zde čas zastavil na desítky let a vše usnulo v naději na lepší časy.

Všechna ta spoušť v sobě nesla několik informací, které dávaly kapli naději do budoucna. Především nebyla ohrožena statika základu kaple. Stěny nebyly zatíženy klenbou, nesly jen váhu krovu. Odpadlý štuk prozrazoval tajemství stavitele, který valenou klenbu vytvořil dřevěnou prkennou konstrukcí a tu pak nechal potáhnout štukem. Klenba je tedy lehká a neporušená. Navíc značně popraskaná stěna za oltářem není nosná a neohrožovala pevnost stavby. Také zařízení kostelíku zasloužilo opravu a uvedení do původního stavu.

Kaple byla péčí vlastníka, Lesů České republiky, opravena! Rekonstrukce probíhala v období září až prosinec 2015.

Mirka FRIDRICHOVÁ KUNEŠOVÁ

1 komentář
  1. […] Kaple Nejsvětějšího Srdce Ježíšova na Schenkenbergu […]

Zanechte komentář

Vaše mailová adresa nebude zobrazena.