Příroda, Historie, Současnost, Lidé, Názory

Poušť nebo les? Jak vypadá Šumava 11 let po orkánu Kyrill a následné kůrovcové gradaci?

1 716

Orkán Kyrill, který na Šumavě v lednu roku 2007 způsobil polomy v objemu bezmála jednoho milionu metrů krychlových dříví, zásadně změnil tvář Šumavy. A léta po orkánu Kyrill byla pro lesníky Správy NP Šumava velmi komplikovaná, především kvůli gradaci podkorního hmyzu, která následovala. Za posledních 11 let (2007-2017) se v zásahových územích ve státních lesích NPŠ vytěžilo cca 1,3 mil. m3 (1 294 tis. m3) a v bezzásahových územích odumřelo kůrovci v horním stromovém patře okolo 1,6 mil. m3 smrků.

„Vše se odehrálo především v pěti letech následujících po orkánu (2008-2012). Po té následovala klidná perioda s občasným narušením porostů větrem. Tu Správa NPŠ vyplnila péčí o mladé porosty a obnovou lesa. Po orkánu bylo obnoveno na holinách 1 749 ha lesa uměle výsadbou jedlí, buku a ostatních listnáčů,“ vyjmenovává náměstek ředitele Správy NP Šumava odpovědný za lesní ekosystémy Jan Kozel.

Ke konci roku 2017 zůstávalo k obnově pouhých 158 ha lesa včetně bezzásahových území, což je v porovnání s celkovou rozlohou státního lesa v NPŠ (cca 49 000 ha) opravdový zlomek.

V letech po orkánu Kyrill také probíhala obrovská celospolečenská diskuze na téma – co se stane se Šumavou, až ji brouk celou zdecimuje. Zůstane zde jenom vyprahlá poušť, nebo se opravdu stane to co tvrdí někteří odborníci, že si les pomůže sám?

„Nebylo jednoduché přesvědčit laickou i část odborné veřejnosti o tom, že lesy na Šumavě opravdu nepotřebují lidskou ruku k tomu, aby tu zůstaly zachovány,“ vzpomíná ředitel Správy NP Šumava Pavel Hubený. „Důležitá byla skutečnost, že v případě Národního parku Šumava jde o lesy, které nesly a stále nesou znaky přírodních lesů, často to byly lesní porosty, které vznikly vytěžením původního pralesa v 19. století a rostou v nich potomci původních pralesů.“

Mnohdy je to těžké i teď, zhruba deset let od začátku té velké kůrovcové gradace, kdy návštěvníky začaly děsit usychající stromy.

„Dnes už ale můžeme předložit řadu podložených důkazů o tom, že kontinuita lesa na Šumavě nebyla Kyrillem a následně kůrovcem, přerušena. Žádná vyprahlá poušť se nekoná a naopak se na místech po disturbanci zvyšuje biologická rozmanitost,“ dodává.

Nejčastější otázka, která zaznívala a stále zní v místech, kde se ponechal les samovolnému vývoji je, zda tu nový les opět vyroste sám, nebo jestli by mu neměl člověk pomoci. Na tuto otázku spolehlivě odpovídá projekt biomonitoringu, v rámci kterého bylo doposud zmapováno a vyhodnoceno 999 monitoračních ploch v bezzásahovém území, z celkových 1111.

„V rámci tohoto projektu jsme prováděli měření na plochách, jež prošly kůrovcovou gradací po orkánu Kyrill. Žádná z těchto ploch přitom nevykazuje nulové zmlazení, tedy jednoduše řečeno – všude rostou nějaké mladé stromy,“ vysvětluje referent biomonitoringu Pavla Čížková.

Společné vyhodnocení dat získaných na české a bavorské straně ukazuje na rychlý nárůst hustot obnovy dokonce i v těch nejvyšších polohách nad 1100 m n. m.

„Různorodost přirozeného zmlazení je obrovská. Jsou místa, kde rostou jen desítky nových semenáčků, ale také místa, kde jsme napočetli více než 80 tisíc mladých stromků na jednom hektaru. Průměrný počet jedinců zmlazení na plochách zasažených orkánem Kyrill a v okolních lesích s uschlým stromovým patrem je přes 7000 ks na hektar – do výpočtu jsou zahrnuty pouze plochy změřené v letech 2015-2017. Zároveň na těchto plochách roste průměrně více než 230 stromů na hektar s průměrem kmene větším než 7 cm.“ doplňuje Pavla Čížková.

Tabulka k tiskové zprávě

Tabulka k tiskové zprávě.

Další obavou, kterou evokuje pohled na území ponechané bez zásahu, je to, že tato místa nedokáží zadržovat vodu a tudíž okolí vysychá.

„To nejspíš vychází z pohledu na velké souše, které zřetelně nezastiňují půdu pod sebou. Jenže to je jen vizuální vjem. Ve skutečnosti i souše, nebo jejich zlomy ležící na zemi také vrhají stín. Stín vrhá i odrůstající zmlazení – jen se tímto stínem člověk ještě „neprojde“. Pro chlazení povrchu půdy je jejich působení srovnatelné se vzrostlým lesem. A navíc: ležící odumřelé dřevo zadržuje srážkovou vodu, která by jinak odtekla. Průměrně asi 55 ležících kmenů na hektar způsobuje změnu vegetace, a to tak, že na rozdíl od širšího okolí, se v těsné blízkosti kmene vyskytují rašeliníky – efekt fixace povrchové vody je zde tedy dlouhodobý. U dalších 40 ležících kmenů na hektar jsme zaznamenali změnu vegetace na kontaktu kmenu s půdou ve prospěch stínomilných lesních druhů (ploník, bika lesní, plavuň pučivá, šťavel kyselý apod.) Více jak polovina ležících kmenů tedy přímo ovlivňuje vegetaci ve svém těsném okolí a více jak třetina takto ležících kmenů evidentně působí jako retenční prvek, tj. v kontaktu překážky s půdou jsou vytvořeny drobné druhotné mokřadní ekosystémy doprovázené rašeliníkem,“ popisuje svá zjištění Pavel Hubený.

„A nejen to,“ pokračuje. „Pohádky o tom že v lese s odumřelými stromy nežijí žádní ptáci, jsou opravdovými pohádkami. Skutečnost je přesně opačná. Zatímco 15 let před Kyrillem jsme ve starých smrkových lesích u Modravy evidovali na trvalých monitorovacích bodech jen 17 druhů ptáků, v období 8 až 10 let po Kyrillu na stejných místech žilo 28 druhů ptáků. Zvýšila se i jejich početnost na jednotku plochy – tedy hustota. Ze 170 na 238!  Největší radost mám z toho, že se do těchto „rozvrácených“ lesů přesunul jeřábek lesní a tetřev hlušec.“

Velmi zajímavá je také reakce datlíka tříprstého na kůrovcovou gradaci v místech, která byla ponechána přirozenému vývoji a v místech, kde se naopak zasahovalo. U tohoto druhu můžeme porovnat situaci před a po orkánu Kyrill na sledovaných plochách.

„Z mapování ze Smrčiny vychází to, že před Kyrillem, v roce 2006 byly datlíkem obsazeny 2 procenta bodů z několika set sledovaných. V roce 2009, tedy dva roky po Kyrillu, jich bylo obsazených 10,4 procenta a v roce 2011 už 14,3 procent,“ vysvětluje ornitolog Správa NP Šumava Aleš Vondrka.

„Tento vývoj můžeme porovnat s plochou, kde se po Kyrillu zasahovalo. Bodové sčítání totiž probíhalo v lesním komplexu Knížecí Stolec – Lysá ve vojenském újezdu Boletice. Tam bylo před Kyrillem obsazených 3,8 procenta sledovaných bodů. Po asanaci kalamitních ploch jejich početnost klesla na 1,5 procenta,“ doplňuje Aleš Vondrka.

Jak je patrné, řádění vichřice a kůrovce nakonec zvyšuje potravní i hnízdní možnosti ptáků. Je to skutečná exploze života. Důkazem jsou i saproxiličtí brouci. Například kovařík druhu Ampedus auripes zařazený na červený seznam ČR má několik sporadických nálezů v ČR. V důsledku gradace kůrovců zažil tento druh obrovský nárůst početnosti v oblasti mezi vrcholy Roklan a Luzný.

„Jeho rozšíření je spojené s obrovským významem přítomnosti tlejícího dřeva. V jádrových územích národních parků Šumava a Bavorský les vznikly díky velkoplošným přírodním procesům rozličné struktury s tlejícím dřevem. Pouze zde nyní aktuálně žije 15 reliktních pralesních druhů brouků. Takto nahromaděný výskyt těchto vysoce ohrožených druhů ukazuje na existenci nepřetržené tradice vhodných biotopů a vytvoření dobré skladby důležitých pralesních struktur, přestože dospělé stromy doposud chybí,“ říká náměstek ředitele Správy NP Šumava Martin Starý.

„Dalším zajímavým příkladem vzácného druhu je houba outkovečka citronová Antrodiella citrinella – druh červeného seznamu ČR. Ta se do vypuknutí gradace kůrovce vyskytovala na Šumavě pouze v Národní přírodní rezervaci

Boubín a v rezervaci Mittelsteighütte v Bavorsku. Po navýšení množství mrtvého dřeva, kterého potřebuje tato houba alespoň 144 m3/ ha, se stala tato houba poměrně běžným druhem Šumavy,“ dodává.

O tom, jak se lesy zasažené kůrovcovou gradací obnovují, je možné přesvědčit se na vlastní oči na mnohých místech Národního parku Šumava. Například na Pramenech Vltavy, na Plešném jezeře nebo v oblasti Prášilska.

Ve Vimperku 25.5. 2018

Jan DVOŘÁK
tiskový mluvčí, Správa NP Šumava

Zanechte komentář

Vaše mailová adresa nebude zobrazena.