Příroda, Historie, Současnost, Lidé, Názory

Na návštěvě u…

694

Současný svět je zaplaven virtuální realitou; od virtuálního poznávání přes virtuální cestování až po virtuální vztahy. Lidí, jež se svojí činností rozhodli navázat na řemeslné a umělecké tradice našich předků, rok od roku ubývá. Zůstávají a přežívají jen ti nejstatečnější. V našem novém seriálu Vás pozveme na návštěvu k zajímavým lidem, pro které se Šumava a Pošumaví staly inspirací jak námětem, tak také tradičními výtvarnými materiály.

Dnes na návštěvě u Edity Hrbkové v Husinci

U ženy je vše srdce, i hlava. Tento výrok kteréhosi moudrého muže platí dvojnásob u naší kamarádky, kterou jsme navštívili před pár dny. U Edity Hrbkové je srdcem nejen hlava, ale také její ruce, které tvoří sochy ze dřeva. Žije a pracuje v Husinci, v domě na břehu řeky Blanice. Požádali jsme ji o několik slov o její tvorbě, jejím životě a jejích plánech do budoucna.

Edito, kdy jsi poprvé „řízla“ do dřeva a začala s tvorbou ne malých soch.

Před několika lety jsem se v Husinci přestěhovala do domu, který mohu nazývat svým, a kde mám dostatek místa k práci se dřevem. Pracuji takříkajíc pod širým nebem, protože sochy jsou dost veliké na to, abych je dělala doma v interiéru.

Námětem Tvých soch jsou často pohádkové bytosti, andělé, víly a roztomilá strašidla. Kde bereš nápady pro svoji práci?

Samozřejmě, že nemám žádné živé modely. Všechny nápady se rodí v mé hlavě, z mé fantazie, z dětských představ a vzpomínek.

Přispívá k nim také prostředí v blízkosti řeky Blanice?

Nejspíše ano, možná mi napovídá některý vodní duch, víla nebo bytost ze starých příběhů, kterých je v našem pošumavském kraji spousta. Své udělá také dřevo, které mi napovídá tvar sochy.

Připomněla jsi nám svůj sochařský materiál. Proč právě dřevo?

Dřevo patří do našeho kraje. Tradice řezbářství je na Šumavě a v jejím okolí stará. V chalupách se vyráběly dřeváky, zemědělské nářadí, ale také součásti vybavení domů – nábytek, nádoby a ozdobné předměty. Lidoví umělci vyřezávali sošky svatých do výklenků na chalupách i do kostelů a polních kapliček.

Jaké dřevo se používalo a jaké používáš Ty?

Pro sochařskou práci se nejčastěji používalo lipové dřevo. Dřevo javoru, jasanu nebo dřevo ovocných stromů našlo také své uplatnění.

Práce se dřevem je určitě technicky náročná. Prozraď nám něco o technologii jeho zpracování.

Dřevo musí být především dobře proschlé, nedá se s ním pracovat „za syrova“. Jinak by praskalo a bylo by příliš pružné. Dobře vyschlé dřevo s řezbářem spolupracuje.

Jakých nástrojů používáš?

V počátku práce používám ne nástrojů, ale strojů. Motorová pila je první pomocnicí na hrubé opracování dřevěného materiálu. Teprve po ní přichází menší nástroje – dláta a pilníky. Na dokončení práce slouží brusky strojní i ruční. Dřevo také nemůže zůstat neupravené povrchově. V minulých dobách se napouštělo vosky a oleji. Dnes nám pomáhá chemie, která je ale často založena na tradičních postupech. Také barevná úprava, které užívám je zřídka, je založena na novodobé chemii – lihových a vodních mořidlech.

Vraťme se k námětům tvých soch. Tvoříš vždy ze své fantazie nebo ovlivní téma sochy případný zájemce?

Většinou tvořím sochy podle vlastních nápadů. Ten, kdo má o sochu zájem již ví, co může očekávat a zpravidla si vybere z již hotových věcí nebo mu utvořím sochu novou podle vzájemné domluvy.

Edito, děkujeme za rozhovor a jdeme fotit.

Od mírného toku Blanice vane podzimní vítr a my si slibujeme, že na návštěvě u Edity Hrbkové – sochařky a řezbářky rozhodně nejsme naposledy.

Mirka FRIDRICHOVÁ KUNEŠOVÁ
Foto: Radek DAVID

Zanechte komentář

Vaše mailová adresa nebude zobrazena.