Příroda, Historie, Současnost, Lidé, Názory

S ředitelem Národního parku Šumava o budoucnosti Roklanské chaty

1 873

Tématem dlouho připravované reportáže s ředitelem Správy Národního parku Šumava Pavlem Hubeným je: Roklanská chata. Objekt, který za dobu své osmdesátileté existence sloužil svému účelu necelé čtyři roky. Jaký vůbec bude další osud rozpadající se chaty, která léta ničemu a nikomu neslouží, respektive – je spíše důvodem k nekonečným diskuzím a dokonce svárům mezi dvěma, na Šumavě již tradičními, názorovými proudy; ochranou přírody a zastánci komerčního využití každého koutu Šumavy?

I když institut národního parku na Šumavě oslavil v loňském roce již čtvrtstoletí své existence, navenek to spíše vypadá, jako kdybychom teprve vedli celospolečenskou diskuzi o jeho vyhlášení. Proto si osobně myslím, že je zapotřebí veřejnosti neustále vysvětlovat proč tu máme národní parky a co je jejich primárním posláním. Rozhodně k těmto posláním nepatří obnovy, rekonstrukce a následné zprovozňování chátrajících turistických či vojenských objektů v lokalitách, kde je nutností uplatňovat režim nejpřísnější ochrany přírody. To není zdaleka případ pouze Roklanské chaty.

Stavba Roklanské chaty byla započata v roce 1935 na hezkém, leč historicky velice nešťastném místě Podroklanské mýtiny v blízkosti státní hranice s Bavorskem. Jenže, kdo to mohl tehdy tušit? Chata měla být vlastně jakousi alternativou zanikající Roklanské hájovny, jež stála u hráze Roklanské nádrže a slavnou se stala zejména díky Karlu Klostermannovi. Legendární literát se o ní zmiňuje ve své velice populární šumavské prvotině „Ze světa lesních samot.“.

Posledních několik let je další existence Roklanské chaty předmětem nekonečných diskuzí a sporů. Jedni volají po její rekonstrukci a znovu otevření návštěvnické veřejnosti. Několik dní zpátky jsem se v kuloárech dozvěděl, že jistá skupina lidí s osobními komerčními zájmy na území Šumavy narychlo „tlačí na pilu“, aby se Roklanská chata zařadila na seznam kulturních památek.  Asi není složité uhodnout která, neboť zde figurují stále stejní lidé, točící se kolem spousty dalších aktivit, jak z národního parku vytvořit komerční lunapark. S tím však sotva bude souhlasit její současný vlastník – Správa NP Šumava, tedy vrcholný orgán ochrany přírody, v jehož zájmu – respektive v zájmu chráněných živočichů – rozhodně není zprovoznit v tetřeví lokalitě restauraci pro davy turistů.

Pro více informací o historii Roklanské chaty najeď kurzorem na fotografii

Roklanská chata

byla postavena Klubem československých turistů v letech 1935 až 1937 (v tomto roce byla otevřena), jako náhrada za dosluhující Roklanskou hájovnu, známou z románu Karla Klostermanna „Ze světa lesních samot“. Původní hájovna stála v blízkosti hráze Roklanské nádrže a značně zchátralá byla, někdy v roce 1950, zbourána. Nová chata sloužila veřejnosti jen velice krátce, a to do roku 1938, kdy došlo k zabrání českého pohraničí Němci. Krátce si ji návštěvníci užili ještě po druhé světové válce a její provoz je ukončen zřejmě někdy v letech 1947 – 48. Ortel nad ní vyřklo vybudování tzv. „železné opony“, kdy se stává objektem Pohraniční roty. Později byla v její bezprostřední blízkosti postavena nová budova PS (dodnes patrné základy). Jednotka PS Roklan je zrušena v roce 1963 a chata dál slouží jako odloučené stanoviště pro PS rotu Březník. Ani po listopadu 1989 a pádu železné opony se v chatě neobnovil provoz. V roce 1995 se ještě dočkala částečné rekonstrukce (střecha, krovy, čelní zeď) a nějaký krátký čas je zneužívána jako ubytovna prominentních lovců a návštěv. Pak již jen chátrá. Dlouhodobě se vedou spory o její rekonstrukci a znovuotevření. Tomu brání priority národního parku, a to je povinnost přísné ochrany velice cenného biotopu v okolí chaty s výskytem tetřeva hlušce. Z toho důvodu není v zájmu ochrany přírody (chata je majetkem Správy NPŠ) Roklanskou chatu nákladně rekonstruovat ani provozovat. Také její technický stav, kdy se celá stavba začíná vlivem dlouhodobého chátrání bortit, je zralý spíše k likvidaci. Poslední dobou se v „jistých“ politických kruzích s osobními komerčními zájmy na území NPŠ, hovoří o urychleném zařazení Roklanské chaty na seznam kulturních památek, aby se zabránilo její případné demolici a dosáhlo rekonstrukce.

Foto: © Radek David, 29.7.2017

Jak jsme se shodli s mým kamarádem, starým šumavským turistou, na Šumavě je spousty i hezčích lokalit, kam je přístup běžně povolen a přesto tam nepotkáte živáčka. Nejspíš to bude tím, že ona místa ve svých románech neproslavil Karel Klostermann. Důvodem možná bude i to, že tam nestála nevzhledná stavení jednotek Pohraniční stráže a dodnes tam nestraší zbytky jejich základů.

Přístup k Roklanské chatě

Problematiku přístupnosti Roklanské chaty jsem podrobněji rozepisoval v článku „Zákaz vstupu k Roklanské chatě i do ostatních I. zón NPŠ stále platí.„. Ještě jednou se ve stručnosti k problému vrátím. Část Podroklanské mýtiny s chatou není začleněna do I. zóny ochrany přírody, tudíž by nic nebránilo si k ní tu a tam z české strany Šumavy zajít. Problém ovšem je, že všechny přístupové komunikace procházejí územím několika I. zón, kterými je Podroklanská mýtina obklopena, a z toho důvodu je průchod přes tyto lokality ze zákona zakázán. Po české straně Šumavy se tedy k chatě legálně není možné dostat!

Rozhovor s ředitelem Národního parku Šumava Pavlem Hubeným o současném stavu i budoucnosti Roklanské chaty

Poněkud pohnutý osud Roklanské chaty je do pádu „železné opony“ poměrně známý. Co se vlastně s tímto objektem dělo po založení Národního parku Šumava?

Sloužila jako terénní stanice pro různé účely, mimo jiné jako lovecká chata, protože v těch dobách zde Správa NP ještě lovila vysokou zvěř. Proto také byla Roklanská chata na konci 90. let opravena. Její předchozí funkce jí ještě nějaký čas zůstala, ale protože napadení dřevožijnými houbami bylo obrovské, stala se někdy kolem roku 2007 až 2008 neobyvatelnou, a od té doby ji nepoužíváme. Dnes je vstup do ní vysloveně nebezpečný.

Je pravdou, že nějaký čas byla chata využívaná pro pobyty prominentních lovců a návštěvníků Šumavy? Pokud si dobře vzpomínám, jedno období zaznívala z řad návštěvnické veřejnosti kritika, že u chaty parkují auta „Pražáků“?

To nevím. V dobách, kdy se tu lovila vysoká, zde bývali ubytováni zaměstnanci Správy NP, kteří prováděli její lov a s nimi, pokud jim byl do těchto míst povolen odstřel, i lovečtí hosté. Ale to je minulost stará více jak 10 let.

Jaký je současný stav chaty?

Její dřevěné konstrukce jsou napadeny několika druhy hub, které ničí dřevo a snižují její statiku. Napadení je dlouhodobé a velmi silné.

Roklanská chata je kolem dokola obklopena I. zónami ochrany přírody. Nejde tu přitom jen o výskytiště tetřeva hlušce, abychom všechno nesváděli na něj. Nachází se zde komplexy cenných rašelinišť, významná prameniště a vše, co tyto biotopy obnáší. Nepředpokládám, že by v této lokalitě došlo v budoucnu ke snížení stupně ochrany. Nebylo by proto lepší přestat chodit „okolo horké kaše“ a opravdu chatu zbourat, prostředí revitalizovat, včetně základů budovy bývalé PS a bude klid?

Já skutečně takto uvažuji. Definitivní rozhodnutí ale posouvám na ukončení procesu posuzování vlivů záměrů na zpřístupnění Šumavy (EIA), kde je Roklanská chata a její využívání veřejností jednou z posuzovaných položek.

Když už jsem zmínil ty pozůstatky základů budovy PS u chaty, proč se jejich revitalizace neprovedla důkladně tak, aby tam dnes po nich nezůstala „ani památka“? A to není jen Roklanská chata, ale třeba soutok Rokytky a další?

To jsou zařízení, která přestala fungovat na začátku 70. let a od té doby byla „za drátem“. Při vzniku národního parku jsme je považovali za ruiny (a těch – různého původu – je na Šumavě opravdu hodně), které nepotřebují další likvidaci. Navíc, jejich revitalizace by stála nemálo peněz, ale hlavně dopravit sem techniku, vybagrovat základy, a to vše odvézt. Na to je území již příliš klidné a izolované.

I když Roklanská chata s nejbližším okolím není začleněna do I. zóny, přesto k ní, díky právě obklopení těmito zónami, není na české straně Šumavy možný přístup. Je veřejným tajemství, že k chatě někteří návštěvníci běžně chodí. Ostatně, dokazují to i různé artefakty po nich kolem objektu. Kolik případů porušení zákazu vstupu do této oblasti ročně řeší Správa parku?

Nezákonné vstupy do I.zóny podléhají pokutě, ty jsou v jednotkách za rok. Pohyb osob v oblasti Roklanské chaty je v jednotkách v týdnu, není přesně evidován.

Dá se předpokládat či doložit, jaký by měl případný provoz Roklanské chaty vliv na ochranu přírody v jejím okolí?

Tento vliv je docela podrobně popsán v dokumentaci EIA. V kostce řečeno; je tam problém s likvidací odpadních vod, s energiemi a pak efektem rušení, který by mohl nastat při zvýšení návštěvnosti tohoto území. Zejména na tetřeva hlušce, který se zde opravdu hojně vyskytuje, i v těsné blízkosti přístupových cest.

„Prosákly“ k řediteli NPŠ v tuto chvíli zatím jen kuloární zprávy, že nějaká skupinka lidí s převážně komerčními zájmy na Šumavě, vyvíjí snahy zařadit co nejrychleji Roklanskou chatu na seznam kulturních památek?

Prosákly.

Jaký bude postoj Správy NPŠ v případě, že k této eventualitě dojde? Pokud se nemýlím, Roklanská chata je majetkem Správy a tudíž, jako majitel, by měla mít patrně hlavní slovo?

Nevím, jestli v tomto řízení má majitel hlavní slovo, ale určitě to nepodporuji. Co se pak stane? Budeme muset na náklady daňových poplatníků nebo těžbou dřeva v národním parku zajišťovat její trvalou existenci – předpokládám, že ve stavu, v jakém bude v okamžiku vyhlášení.  Máme takových památek už několik (plavební kanály, hráze starých nádrží) a neustále řešíme, jak je ještě udržovat, aby nějak přečkaly. Nelze je často ani obnovit, a to buď z důvodu ochrany přírody, nebo z důvodu prostého, že stavební zásah může zničit to, co je vlastně předmětem památkové ochrany. A položme si otázku: Když chatu zbouráme a znovu postavíme – bude ten nový dům tím, který je památkově chráněn?

Hovořili jsme často o zákazech vstupu do I. zón NPŠ. Po přijetí novely ZOPK nastala v této oblasti určitá změna; jak v kategorizaci území, tak v jejich názvosloví. Činí Správa v tomto směru nějaké praktické kroky a v jakém časovém horizontu vstoupí v platnost nová úprava v praxi?

Budeme vyhlašovat tzv. klidová území. Ale než na tom začneme pracovat, čekáme, až k tomu MŽP vydá příslušný metodický pokyn.

Jaký je předpoklad stavu po překategorizování stávajících I. zón? Přibude nově „klidových území“ s režimem zákazu vstupu, ubude nebo dojde jen k přejmenování stávajících?

Na to teď nedokážu odpovědět. Bude to náročný a dlouhý proces a je otázkou, jak skončí.

Předpokládá se alespoň částečně zcelení mnohdy zbytečně rozkouskovaných I. zón, kterých je dnes 135?

My už máme hodně ploch zcelených územím ponechaným samovolnému vývoji. A je logické, že budoucí zonace by měla být také mnohem kompaktnější.

Děkuji za rozhovor.

Radek DAVID

Mapa oblasti

2 komentářů
  1. Michal Urbánek říká

    Zdravím,
    1. téma
    Mne by zajímala budoucnost Březníku, zdali se tam počítá alespoň s prodejem lahvových nápojů ( ve vratné skleněné láhvi)
    2. téma
    Připravovaných 35 projektů v posouzení EIA

  2. Pavel Ouředník říká

    Jestliže pan ředitel neví, že ještě před cca dvěma roky tam jeho lidé pořádali mejdany, tak je někde chyba… 🙂

Zanechte komentář

Vaše mailová adresa nebude zobrazena.