Příroda, Historie, Současnost, Lidé, Názory

Trochu retrospektivy. Jiří Mánek: „Divočina: pohroma nebo naděje?“

99

Listuji ve starším vydání časopisu Šumava z jara roku 2005 a zastavuji se u článku „Divočina: pohroma nebo naděje?“. Autorem textu je pod titulkem uveden kolektiv sekce péče o NP, v závěru je článek signován Jiřím Mánkem, v té době patrně jedním z nejzarputilejších vizionářů šumavské divočiny a bezzásahovosti. Od té doby však pan Mánek prošel několika dalšími profesními změnami. Návrat do vedení Správy NPŠ (za známých a podivných okolností) znamenal zároveň i Mánkův zásadní názorový obrat, a to právě v otázce směřování národního parku. Ano, člověk se vyvíjí a s ním i jeho názory. Ovšem v ryze odborné rovině, a tou jistě ochrana přírody je, se radikálně „otočit“ může laik na základě poznávání, nikoliv člověk, holedbající se přírodovědným vzděláním a sám sebe nazývající „vědcem“, od něhož se přirozeně očekává poněkud konzistentní názor na profesní tématiku.

Z „divočináře“, přes hoteliéra, zakladatele různých účelových sdružení a spolků, náměstka a ředitele (a PR panáka) NPŠ, neúspěšného kandidáta na senátora či uchazeče na funkci generálního ředitele Lesů ČR, po současného horlivého propagátora „mcdonaldovské“ turistiky na Šumavě aj. Nedávno dostává šumavský „Ferda Mravenec“ nabídku účasti v nově vznikající „think tank“ platformě Václava Klause mladšího a společně tam prý budou hájit svobodu lidí, žijících na Šumavě. Tak to bude jistě zajímavé sledovat, zejména z pohledu, čí svoboda je na Šumavě skutečně v ohrožení.

Pojďme ale ke zmíněnému článku. Současný Jiří Mánek tedy již není tím, kým býval, když jej to živilo. Výrazy jako: „bezzásahovost či divočina“ přeřadil ze škatulky svých oblíbených do slovníku sprostých slov. Dnes se snaží (veskrze vulgárně) zesměšňovat každého, kdo těchto výrazů používá, dokonce se o nich s oblibou vyjadřuje jako o: idiotech, magorech, ekoteroristech, ekopušucích apod. Zkrátka na úrovni; jak se sluší na akademicky vzdělaného člověka s podtitulem „MBA“, získaným za peníze daňových poplatníků (vlastně i těch magorů) a vyznamenaného prezidentem republiky, byť mnohým doposud není jasné za co, neboť jeho činnost v dobách vedení Správy NPŠ by měly spíše vyhodnocovat úplně jiné státní orgány (učinila tak pouze BIS: odd. 2.2: Aktivity regionálních klientelistických skupin) než Hrad.

Přetištěný článek z časopisu Šumava (jaro 2005)

Jiří Mánek: „Divočina: pohroma nebo naděje?“

V rámci celého světa a zejména pak na území Evropy se princip neřízeného vývoje přírodních procesů velmi zanedbává! Divoké divadlo přírodních procesů, které se na Šumavě může stát živoucí laboratoří přírodních procesů, exponenciálně zvýší atraktivitu celého území!

Víte o tom, že na Šumavě můžeme mít něco, co nikde jinde není k vidění? Co je atraktivitou číslo jedna pro každého člověka na této planetě? Samozřejmě jsou to věci, které nikde jinde nemají! Proč je sedm divů světa tolik fascinující? Protože prostě a jednoduše nikde jinde už taková díla nejsou. Kdyby byly pyramidy na každém rohu, téměř nikdo by si jich už nevšímal a tolik nevážil. My lidé prahneme po neobvyklých zážitcích právě proto, že jsou pro nás cizí, zvláštní, neobvyklé a vzácné! Nespoutaná příroda – to je fenomén, který láká stále více lidí! A kde jinde než v národním parku se s těmito fenomény setkáme? Nikde! Ve světě se již mnoho dobrých a prozíravých podnikatelů naučilo těchto fascinujících scén využívat. Jak dlouho to bude trvat nám v Čechách? Jak dlouho to bude trvat nám na Šumavě?

Zamysleme se ještě jednou, kolik bychom mohli získat z úžasných a nespoutaných procesů divoké přírody, kterou nikde jinde v Evropě nelze spatřit! Divoká příroda, to je to, co nás láká! To je to, co nás fascinuje, vzrušuje i pobuřuje. Proč? Protože to nikde jinde není vidět! Ano, je to neobvyklé, ale má to kouzlo. Přiznejme si, že stovky hektarů lesa s odumřelým mateřským porostem v nás všech vyvolávají emoce! Nepochybně. V někom pozitivní a v někom negativní. Pozitivně naladěný člověk je optimistou a vidí naději v podobě nově vznikajícího lesa – již dnes i méně pozornému návštěvníkovi neunikne, že i pod odumřelými smrkovými porosty na Modravsku se krčí les nový. Negativně naladěný člověk je pesimistou v každém ohledu a nevidí nic než zkázu – nebalamuťte mi hlavu fakty, já vím a vidím své. A takto my lidé reagujeme na cokoli! A odpovězte si sami, je na světě více optimistů, nebo pesimistů?! Jakýma očima se na problematiku dívá autor článku? A jaký je váš povahový profil?

Zcela objektivně – naděje budoucích lesů v podobě všudypřítomného podrostu je pozoruhodnou podívanou a my všichni žijeme pro naději. Pokud se na les podíváme pod tímto zorným úhlem a s nadějí, pak vypadá již úplně jinak; jinak onu divočinu vnímáme. Přiznejme to a naučme se toho využít. Najděme způsob, jak být celosvětově proslulí nejen z pohledu ochrany přírody, ale i zejména z pohledu socioekonomického soužití místních obyvatel a orgánu, který reprezentuje ochranu přírody. Šumava si divočinu rozhodně zaslouží!

Změna a odlišné chápání některých věcí provokují lidstvo! Jakákoli změna, jakýkoli jiný pohled na věc je burcující a lidé se zdráhají ho přijmout a tvrdé změny odmítají. Bojí se připustit, že změna by jim mohla něco přinést, protože je to pro ně krok do neznáma. Za odlišné smýšlení skončilo již mnoho proroků na hranici. Jsme bytostně přesvědčeni, že právě ochrana přírodních procesů je velmi odlišný přístup k přírodě, než na jaký jsme v podmínkách střední Evropy dosud zvyklí.

Položení základů divočiny v území NP Šumava je téma, které zcela logicky provokuje téměř každého občana téhle země (zejména díky médiím, která se vždy ženou po senzacích a po dlouhou dobu jsme je zde na Šumavě dobře živili – ať již to byla Správa NPŠ, obce či ekologičtí aktivisté – všichni svorně jsme sršeli problémy na všechny strany okolo sebe a téměř nikdo nehledal společnou řeč, která by vedla k soužití v regionu, který nemá svým přírodním bohatstvím obdoby v celé Evropě).

Pojďme zkusit najít společnou řeč, pojďme zkusit vytěžit maximum! Pojďme dát médiím novou senzaci v podobě území s divokou přírodou, kde občané a ochrana přírody nestojí proti sobě jako dva kohouti, ale jdou ruku v ruce vstříc vzrušující budoucnosti. Uvědomme si, prosím, že již padly hranice, uvědomme si, že spolu s bavorskou částí Šumavy jsme jedinečný kout přírody. Uvědomme si, že „umetené“ smrkové porosty jsou k vidění všude a že právě divoká a nespoutaná krása burcuje naše pocity. A právě to k nám na Šumavu přiláká více návštěvníků. Pokud definujeme jasná pravidla pro návštěvníky i podnikatele, budeme všichni profitovat. Zkušenosti z bavorské strany Šumavy tyto trendy jednoznačně potvrzují.

Někdo může namítat, že hazardujeme s přírodním bohatstvím hlubokým šumavským lesem porostlých hvozdů. Slýcháme slova jako destrukce, zkáza a katastrofa, zánik života. Říkají to optimisté nebo pesimisté? Ne, nemějme strach, život ani les zcela jistě neskončí případným rozpadem stromového patra smrkových porostů na omezených plochách!

Jsme přesvědčeni, že plochy lesa, kde necháme přírodu přírodě, je právě ten vizionářsky odlišný přístup, který ze Šumavy udělá obydlený kout země s divočinou, kterou nám budou s odstupem času všichni závidět. Tak pojďme společně na to!

Mgr. Jiří Mánek
Správa NP a CHKO Šumava

Radek DAVID

2 komentářů
  1. Petr Ješátko říká

    Perfektní shrnutí „osobnosti! člověka,který nezná slova morálka,pravda,stud,a další. Slova jsou zbytečná a na tomto příkladě je vidět,že drzost může v této republice dostat i státní vyznamenání. Tedy slova Pravda vítězí jsou na Hradě zašlapávána lidskou nízkostí.

  2. Petr Ješátko říká

    Bohužel,současný ředitel Hubený dosazený panem Babišem po návštěvě Šumavy , prohlásil na setkání s nevládními organizacemi ve Vimperku dne 14.10.2015 : Dodržím jistou trajektorii a nebudu trhat otěžemi řízení na úplně opačnou stranu,než předchozí Mánek. Že by chtěl také na Hrad pro státní vyznamenání ? Pan Babiš a pan Zeman poslušné odměňují .

Zanechte komentář

Vaše mailová adresa nebude zobrazena.