Příroda, Historie, Současnost, Lidé, Názory

Smutný osud kostela sv. Martina na Novém Světě

66

Nový Svět (též Neugebäu, zal. kolem r. 1752) najdeme nedaleko Borových Lad, při silnici z Vimperku. Dnes již nic nenasvědčuje tomu, že ještě po druhé světové válce to byla jedna z největších šumavských, správních a farních obcí. Katastrálně se Nový Svět rozkládal na ploše 5730 hektarů, stálo zde 253 domů, kostel, fara a tři kaple. Do správy obce patřilo 11 vesnic a osad, v roce 1930 čítala obec 1591 obyvatel. Dominantou byl kostel sv. Martina.
O kolik výhledů by byla Šumava obohacena, kdyby se dnes stejně usilovně, jako se kdysi plenily do krajiny citlivě vetkané sakrální památky, bourala i nevzhledná hospodářská stavení po socialistických velkochovech, vyvolávající frustrující pocity při pohledu na mnohé vesnice, nebo chátrající sídla útvarů Pohraniční stráže.

Naděje na rekonstrukci

Pozdně barokní kostel sv. Martina na Novém Světě byl postaven v letech 1796 – 97 poblíž místa, kde stávala původní dřevěná kaple sv. Ducha. Autorem návrhu byl J. Binder z Vimperku, stavbu vedl bavorský stavitel J. Hainzer. K částečným úpravám došlo v letech 1906 – 07. Po roce 1946 byli vyhnáni původní obyvatelé a tak kostel i s přilehlým hřbitovem postupně ztrácel na významu (nikoliv však historickém). Za dob komunistických vlád byl kostel vandalsky ničen a v roce 1976 odstřelen. Co předcházelo jeho likvidaci, nám napoví dokumentace z posledního období existence kostela z let 1966 – 76.

Začátkem roku 1966 ještě existovala reálná naděje na jeho záchranu. Odbor školství a kultury tehdejšího Okresního národního výboru (ONV) v Prachaticích, ve svém dopise z 1. 3. 1966, zaslaném Krajskému středisku státní památkové péče a ochrany přírody v Českých Budějovicích, žádá o vyjádření k využití kostela na Novém Světě. V odpovědi ze dne 23. 5. 1966 Krajské středisko sděluje, že objekt kostela je ve státním soupisu památek a tudíž se na něj vztahuje ochrana podle zákona a z toho důvodu není možné dát souhlas k demolici. Dále uvádí, že kostel je situován ve Chráněné krajinné oblasti Šumava (CHKO) na urbanisticky významném místě a jeho zachování je žádoucí nejen z důvodů památkových a krajinářských, ale i z hlediska podpory turistického ruchu v oblasti. V další části spisu je prachatickému odboru kultury vytýkáno, že nebyla provedena potřebná opatření k zajištění a zabezpečení kostela jako památky. Krajské středisko navrhuje, aby objekt, vzhledem k tomu, že již neslouží k bohoslužebným účelům, byl po projednání s církevními činiteli vyjmut z církevního užívání a po dohodě s CHKO a Jihočeským muzeem v něm byl instalovaný depozitář muzejních exponátů z šumavské oblasti.

Podnět Okresní prokuratuře

Více než rok poté prováděli na odboru školství a kultury ONV v Prachaticích kroky vedoucí k opravě kostela. O ignorantském přístupu podniků oslovených v souvislosti s těmito opravami svědčí dopis odboru kultury ONV Okresní prokuratuře v Prachaticích z 10. 11. 1967, ve kterém je poukazováno na tyto skutečnosti:

Dvě objednávky obdržel Okresní stavební podnik v Prachaticích. Jedna (1966) se týkala oprav kostelů na Novém Světě, Kvildě, ve Volarech a také kostela sv. Magdaleny na Spálenci. Druhá písemná žádost (5. 7. 1967) se týkala vypracování rozpočtu a provedení oprav dvou památkově chráněných kostelů v Horní Vltavici a Volarech v roce 1968. Ani na jednu objednávku stavební podnik neodpověděl, též opravy zmíněných objektů nezařadil do plánu oprav. Své vyjádření zaslal až 7. 11. 1967 a svoji ignoraci vysvětluje nedostatkem výrobní kapacity, které prý využívá na důležitější práce. Ani Jihočeský podnik pro údržbu památek v Táboře, zřízený právě za účelem těchto oprav, od roku 1962 na žádosti nereagoval.

V podání prokuratuře se také poukazuje na skutečnost, kdy Krajské středisko památkové péče navrhlo znemožnit přístup vandalů do prostoru kostela sv. Martina. Přestože byly na tyto práce získány prostředky, nepodařilo se, pro změnu, zajistit materiál.

Okresní prokuratura učinila ve věci devastace kostela na Novém Světě šetření, o jehož výsledcích písemně informuje ONV v Prachaticích dne 12. 9. 1967. Mimo jiné uvádí, že bylo zjištěno záměrné poškozování uvedené kulturní památky. Byly zajištěny osoby, které se na devastaci kostela podílely. Místní vandalové rozkradli dřevěné části střechy a krovu, které používali jako topivo v domácnostech, zároveň bezdůvodně ničili vnitřní zařízení kostela i zdivo. Počínání těchto osob označila prokuratura za zavrženíhodné a doporučila, mimo vyšetření jejich činnosti orgány tehdejší Veřejné bezpečnosti, aby se ničemové finančně podíleli na opravě objektu. V závěru zprávy je doporučení, aby zainteresovanými orgány byla zpracovaná koncepce renovace kostela sv. Martina, jako kulturní památky.

Záchrana kostela na dohled

Postoj Okresní prokuratury v Prachaticích je na tehdejší dobu obdivuhodný, leč neúčinný. Odbor kultury ONV v dopise ze dne 13. 10. 1971 žádá o vypracování rozpočtové a projektové dokumentace pro opravu kostela na Novém Světě a zároveň sv. Magdaleny na Spálenci u Zbytin tentokráte Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů v Praze.

Státní ústav pro rekonstrukci zasílá 5. 5. 1972 rozpočet pro první etapu rekonstrukce kostela sv. Martina, která zahrnovala nejnutnější práce na záchranu objektu. Částka činila 350 tisíc korun. Zároveň se z uvedeného dopisu dozvídáme, že k demolici byl navržen dokonce i zámek v Lenoře. Jeho zničení považuje ústav v tomto dopise za nepřípustné a navrhuje využití například jako hotelu či muzea.

Odbor kultury ONV v Prachaticích vyzývá v dopise ze dne 17. 10. 1972 Děkanský úřad ve Vimperku ke spolupráci na záchraně kostela sv. Martina, žádá o vyjádření, zda bude mít církev zájem na využívání kostela k bohoslužbám a nabízí jeho opravu ze státních prostředků.

Smlouvy o průzkumných a projektových pracích mezi Státním ústavem pro rekonstrukci památkových měst a objektů a odborem kultury ONV v Prachaticích jsou uzavřeny 3. 11. 1972. Tentýž ústav zasílá 13. 11. 1972 žádost o zajištění elektrické přípojky do kostela sv. Martina a dále žádá informaci, zda má ONV zajištěn podnik, který bude provádět rekonstrukci. Dopisem ze dne 21. 11. 1972 dostává odpověď, že nikoliv. Poslední, spíše zoufalá prosba, je na adresu Jihočeského podniku pro údržbu památek v Táboře zaslána vedoucím odboru kultury ONV v Prachaticích, panem Paclíkem, 9. 4. 1973. V dopise vedoucí odboru uvádí, že oba památkové objekty, kostel sv. Martina a kostel sv. Magdaleny na Spálenci u Zbytin byly radou ONV zařazeny do programu záchrany nejohroženějších památek. Doslova pak „škemrá“, aby s opravou podnik začal alespoň v následujícím roce (1974), cituji:Jsme si vědomi toho, že pro letošní rok nebude již zařazení možné. Rádi bychom, aby alespoň v příštím roce bylo započato s nápravou špatného stavu obou objektů, který je kritizován návštěvníky Šumavy (a nejenom jimi) zejména v turistické sezóně. Opravou obou objektů a zpřístupněním veřejnosti (oba jsou významné krajinné dominanty) chceme pomoci památkám našeho okresu na nejcitlivějším místě.“  Zamítavá odpověď ředitele Jihočeského podniku pro údržbu památek Tábor, pana Josefa Lise, na sebe nenechá dlouho čekat. Je odeslána 16. 4. 1973.

Poslední naděje na záchranu umírá, vítězí třídní likvidátor – uvědomělý bolševik

A tak kostel sv. Martina na Novém Světě chátrá a je vandalsky demolován další dva roky. Poté se ve věci angažuje Místní národní výbor (MNV) Borová Lada. Jeho tehdejší předseda, soudruh Jaroslav Kuboň (mj. jeden z prvních polistopadových podnikatelů v obci), se do toho opírá pěkně po bolševicku a sklízí tolik očekávané ovoce. Dopis soudruha Kuboně ze dne 9. 3. 1976, „Žádost o upuštění od ochrany kulturní památkyadresovaný přímo (!) Ministerstvu kultury ČSR, otiskujeme v plném znění:

„Místní národní výbor Borová Lada, okres Prachatice, je od 20. října 1975 za Československý stát vlastníkem kulturní památky poř. č. 3718 – kostel sv. Martina na Novém Světě.

Objekt je stavebně ve velmi špatném stavu, není kapacita na jeho opravu, nelze najít pro něj ani vhodné společenské využití a v současné době je i nebezpečí zřícení objektu a nebezpečí ohrožení zdraví a života dětí, které v nejbližším okolí žijí. Z těchto důvodů žádáme o upuštění od další ochrany této kulturní památky podle § 13 zák. č. 22/58 Sb., aby mohla být provedena demolice objektu.

Tato žádost je doložena fotografickou a měřičskou dokumentací. Zároveň žádáme ŠKK ONV Prachatice a KSSPPOP České Budějovice, aby v této věci zaslaly své vyjádření přímo MK ČSR.

Děkujeme za urychlené vyřízení této záležitosti. Se soudružským pozdravem Čest práci Jaroslav Kuboň, předseda MNV Borová Lada.“

Dokonáno jest! Určitě jste si všimli dikce dopisu. Člověk musí nabýt dojmu, že nikoliv ministerstvo či orgán kraje a okresu, ale MNV v zapadlé šumavské vísce rozhodl, co s nepohodlnou kulturní památkou. Po zaslání žádosti o likvidaci kostela ze strany MNV  Borová Lada mění své stanovisko i Krajské středisko státní památkové péče v Českých Budějovicích, do té doby usilující o jeho záchranu. Dopisem Ministerstvu kultury ze dne 25. 3. 1976 doporučuje žádosti MNV Borová Lada vyhovět. Věc vyřizuje ing.arch. Trčka. Ministerstvo kultury, oddělení památkové péče, zasílá dne 31. 5. 1976 své rozhodnutí o upuštění od památkové ochrany kostela sv. Martina. Odpovědnost na sebe vzaly referentka Dr. Olga Kodetová a vedoucí oddělení Dr. Helena Hanšová. Zboření kostela nařizuje ONV Prachatice ve svém rozhodnutí ze dne 31. 8. 1976, kterým stanovuje termín likvidace na 30. 4. 1977. Kostel je však odstřelen ještě téhož roku.

Pietní místo

V roce 2006 byla ve spolupráci s německými rodáky provedena úprava prostoru hřbitova v pietní místo. Uprostřed byl vztyčen dřevěný kříž, u vchodu instalován kamenný památník se jmény obcí, jejichž zemřelí jsou na tomto hřbitově pochováni. Opraven byl také památník padlých v 1. světové válce. Znovuvysvěcení hřbitova proběhlo 25. října 2008.

Úpravou prostoru kostela sv. Martina se pokračovalo v roce 2010. Po částečném nalezení zbytků obvodového zdiva a původní kamenné dlažby, byl vystavěn půdorys budovy kostela. V prostoru presbytáře je umístěn kamenný oblouk se skleněnou plastikou a kamenný stůl, symbolizující hlavní oltář. Slavnostní posvěcení místa se uskutečnilo 14. srpna 2010. Partnerem projektu byla bavorská obec Philippsreut.

Radek DAVID

1 komentář
  1. Eduard Steun říká

    Je skutečně veliká škoda kostela sv.Martina v Novém Světě.Jako malý chlapec jsem jsem v něm byl s otcem na něčím pohřbu.Detaily si již nepamatuji,byly mi asi čtyři roky.Naposledy jsem tam byl v roce 1975,to už z interiéru nezbylo zhola nic,ale stavba by se bývala zachránit zcela určitě ještě dala.Ale co se dá očekávat od lidí,kteří se tam nenarodili,přišli si jen budovat kariéru a ke svému novému působišti neměli absolutně žádný vztah.Bohužel,mnohde to trvá dodnes.

Zanechte komentář

Vaše mailová adresa nebude zobrazena.