Příroda, Historie, Současnost, Lidé, Názory

Z historie šumavských a pošumavských klášterů: Kuklov

2 998

Kuklvajt, jak říkají místní obyvatelé, Kuglvajt, Kugelweid, kolik jmen neslo toto místo, které se nachází v blízkosti obce Brloh na Českokrumlovsku. Vstoupíte-li dnes do polozřícených zdí kláštera a gotické baziliky, ocitnete se ve světě ticha a časů dávno minulých.

Vraťme se však do těchto minulých časů, do dob pánů z Růže, kteří byli někdy oddanými svému králi, jindy jeho zarytými protivníky. Místo nebylo zcela pusté, nedaleko pozdějšího kláštera stával hrad Kugelweid, o němž se zachovala zpráva z roku 1311, kdy Bušek ze Slavkova byl jmenován purkrabím na královském hradu, pod jehož patronací byl také farní kostel sv. Ondřeje. Jindřich z Rožmberku však během sporů krále s Panskou jednotou hrad roku 1395 pobořil a ten zůstal již natrvalo pustým. Kupodivu panovník roku 1405 věnoval panu Jindřichovi dvůr a statek za „věrné služby“. Jméno hradu pochází patrně z latinského cuculla – kukla, kapuce a německého slova Weid – pastvina.

Klášter sv. Ondřeje v Kuklově (církevní památka) tvoří výraznou dominantu této malé obce. Není divu, že si režisér František Vláčil vybral toto místo jako exteriéry pro svůj film (často hodnocený jako naše vůbec nejlepší filmové dílo) Údolí včel. 

Psal se rok 1495 a dne 5. dubna byla sepsána zakládací listina budoucího konventu bratry Petrem a Oldřichem z rodu Rožmberků. Místo bylo pečlivě vybráno vzhledem k jeho odlehlosti od Českého Krumlova, téměř na pomezí rožmberského dominia, v těsné blízkosti území zlatokorunského kláštera. Do kláštera byli nato pozváni bratří z hornorakouského Thalheimu, kde se nacházel mateřský klášter poustevnického a mendikantského, tedy žebravého řádu pavlánů. Stavby baziliky a konventu vznikaly až časem, jisto však je, že farní kostel svatého Ondřeje sloužil jako prozatímní klášterní bazilika a pavláni bydleli v provizorních, nejspíše dřevěných staveních. Nově založený klášter měl podporu jak obou Rožmberků, kteří mu věnovali pole a lesy v okolí, ale také krumlovských měšťanů nešetřících peněžitými dary.

Řád nejmenších bratří, kajících poustevníků pavlánů byl založen svatým Františkem z Pauly (1436 – 1507), jenž v kalábrijské Cosenzi založil první řeholní společenství. Pravidla řádu byla přísná, přísnější než u minoritů a františkánů. Přesto se řád rozšířil nejprve po jižní Itálii. V roce 1482 povolal Františka král Ludvík XI. do Francie, aby František, známý svými léčitelskými a věšteckými schopnostmi, zachránil jeho život. Pobyt na francouzském královském dvoře jej neodradil od poustevnického způsobu života, přestože zde zůstal až do konce svých dnů. Několik let po smrti byl papežem Lvem X. roku 1513 blahořečen a čtyři roky nato svatořečen. Nové pavlánské maisons – domy- vznikaly po celé Francii i v sousedních zemích, například pavlánský konvent ve Vídni. Kuklov byl prvním  pavlánským bratrstvem v naší zemi, na jiných místech – Nová Paka, Světce u Tachova nebo Staré Město pražské – vznikaly pavlánské „domy“ později. Včele řádu stál generál a po jeho boku prokurátor. Řád měl také svoji kapitulu, jednotlivé domy řídil korektor.

Dobou největšího stavebního ruchu byla patrně první desetiletí 16. století. V letech 1512 – 1518 byl založen kostel, kde bylo možno sloužit mše svaté, dále k němu přilehlá křížová chodba a dvě křídla klášterních budov. V roce 1528 vznikl také pivovar, kde se do roku 1556 vařilo pivo. V této době však již dochází k zániku nedokončeného kláštera, což dokládá zpráva o přenesení zvonu z Kuklova do kostelíku v nedaleké Křemži. Další zmínka pochází až z doby pobělohorské z roku 1639, kdy vyhořel dvůr, jenž byl poté opraven. Krušné doby nastaly na konci válečné doby, kdy v roce 1648 pronikl se svými vojsky do Čech generál Kőnigsmark, obsadil Prahu a jeho oddíly počaly plenit jižní Čechy. Za oběť jim 20. září padl Český Krumlov, Zlatá Koruna i Kuklov.

Pavláni několikrát vznesli restituční nároky na své někdejší zboží. Na ty však nové pobělohorské eggenberské a později schwarzenberské panstvo zůstávalo hluché.

Z první poloviny 18. století se nám zachoval popis od P. Pantaleona Stőhra, z pavlánského Kláštera u Nové Bystřice, který vypovídá o tehdejším stavu zanikajícího konventu. Do jeho dvora vstoupil branou, v jejímž portálu byl umístěn letopočet 1514. Kostel neměl klenbu ani střechu, zato budovy byly obydleny a měly zachováno osmnáct oken. Sakristie, přiléhající z jižní strany, přesněji řečeno její první patro – repositář, byla změněna na obydlí panského myslivce.

Záměr někdejšího stavitele byl patně velkorysý. Klášterní bazilika měla být trojlodní stavbou s poměrně velkým presbytářem. Stavba však zůstala nedokončena a do naší doby se zachoval pouze presbytář o dvou předpokládaných klenebních polích s pětibokým závěrem. O počtu polí vypovídají vnější opěrné pilíře. V místě vítězného oblouku, který odděloval presbytář od trojlodí, byla stavba přerušena. Prostor nebyl nikdy zaklenut plánovanou křížovou nebo možná pozdně gotickou sklípkovou klenbou. Pilíře nikdy nenesly její váhu a zachovaly si svoji vertikalitu. Ani hrotitá okna nebyla dokončena a zůstala bez kružby. Mezi chórem a křížovou chodbou je ve stěně patrný malý sedlový portálek, později zazděný. Klenební náběhy v křížové chodbě jsou patrně pozůstatkem zaklenutí jednoduchou hvězdicovou sklípkovou klenbou. Z jižní strany přiléhá k půdorysu baziliky sakristie, v jejíchž základech se zřejmě skrývají základy někdejšího středověkého kostela svatého Ondřeje.

Kuklov, podobně jako řada jiných míst, byl také poutním místem. Byl cílem slavných poutí z Jablonce – Ogfolderheidu, zejména v době po časech velkého moru v roce 1610 i později. V nedalekém Brlohu byl v době poutí uctíván zázračný obraz Matky Boží.

Řád nejmenších bratří pavlánů, nazývaných také barnabité, byl v našich zemích zrušen během josefínských reforem. Jejich odkazem je však jejich znak, kde je ve zlatě planoucí kartuši umístěno Františkovo heslo, jež doprovázelo jej i jeho bratrstvo – CHARITAS – Láska.

Mirka FRIDRICHOVÁ KUNEŠOVÁ

Zanechte komentář

Vaše mailová adresa nebude zobrazena.