Příroda, Historie, Současnost, Lidé, Názory

Omezí novela ZOPK vidět turistům více Šumavy? V současnosti je na Šumavě volně průchodných 87 procent území!

160

V závěru loňského roku byla Poslaneckou sněmovnou PČR schválena vládní novela zákona o ochraně přírody a krajiny (ZOPK) a odeslána k projednání a schválení do Senátu. Nově bude ZOPK zároveň legislativní normou pro všechny naše národní parky. Není žádnou novinkou, že nejvíce diskuzí se v této souvislosti odehrává kolem Národního parku Šumava. Odpůrci novely ZOPK o ní hovoří jako o materiálu, který jde na ruku ekologickým aktivistům a výrazně omezí pohyb turistů na území národních parků. Její zastánci vyjadřují rovněž řadu výhrad, ale novelu vnímají jako dobrý krok k lepšímu zajištění ochrany přírody, což by mělo být, z logiky věci, podstatou a účelem tohoto zákona. Mezi největší kritiky novely ZOPK patří starosta Modravy a předseda Svazu obcí NPŠ Antonín Schubert, který v jednom z prosincových čísel Lidových novin, v článku „Turisté více Šumavy neuvidí. A ne že ano“, vyjádřil obavy nad tím, že nový ZOPK umožní ještě více omezovat pohyb turistů na území Národního parku Šumava. Přitom je v současnosti volný pohyb turistů umožněn na 87(!) procentech území NPŠ, což je pro ochranu přírody spíše alarmující stav. Pro zajímavost jsem některá tvrzení pana Schuberta v jeho článku konfrontoval s vyjádřením tiskového mluvčího Správy NPŠ Janem Dvořákem.

Starosta Modravy v článku „Turisté více Šumavy neuvidí. A ne že ano“, uveřejněném nedávno v Lidových novinách uvádí, že turista byl a je pro MŽP rušivý a nežádoucí element. Jako „nejlepší důkaz“ k tomuto tvrzení udává materiál EIA Šumava, v rámci kterého prý obce předložily 35 projektů směřujících k větší přívětivosti k turistům a všechny prý byly posuzovateli zamítnuty. Jak vznikal tento seznam 35 projektů?

V projednávání dokumentace EIA jsou záměry předložené Správou NPŠ, nikoli obcemi. Při sestavování seznamu jsme vzali projekty v různém stádiu rozpracování uložené na Správě. Byly tam často návrhy umístění turistické infrastruktury i mimo pozemky Správy, nicméně měly jedno společné – uvažovalo se s jejich financování ze zdrojů OPŽP. Správa, ještě než zahájila proces EIA, vyzvala všechny obce, aby předložily všechny své návrhy na zpřístupnění území. Reagovalo jen několik obcí a vesměs s požadavky, které měla Správa již na svém seznamu.

Z jakého důvodu byly projekty zamítnuty?

Slovo zamítnutí není přesné. Podívejme se na celý proces EIA, a snadno pochopíte. Seznam záměrů Správa předala orgánu ochrany přírody s žádostí o odhad případného negativního vlivu všech těchto záměrů na předměty ochrany Natura 2000 (z nich nejcitlivějším druhem je tetřev hlušec, ale není pro posuzování jediný). Celkem očekávatelně orgán ochrany přírody došel k závěru, že pro tento balík záměrů nemůže vyloučit významný negativní vliv. Tím jsme přešli do již podrobného procesu posuzování, zahájili jsme zjišťovací řízení, ve kterém se soubor záměrů prověřoval veřejnou diskuzí, zda je nezbytné jeho podrobné posouzení, či nikoli. I tento proces byl uzavřen výrokem, že je nutná podrobná dokumentace vyhodnocující všechny možné negativní vlivy. Nyní je tato dokumentace hotova a jejím výsledkem je rozdělení záměrů do zhruba tří skupin: na ty, které samostatně ani ve spojení s jinými nemají významný negativní vliv, na ty, které mají mírný negativní vliv a na záměry s významným negativním vlivem. Mezi takovými záměry jsou všechny, které směřují do území, ve kterém leží těžiště populace tetřeva hlušce. Proces bude dále pokračovat a pravděpodobně bude uzavřen výrokem, že některé záměry lze za určitých podmínek realizovat, jiné jsou spojeny s rizikem, že významně poškodí to, co na Šumavě chráníme. Ale ani u těchto záměrů to ještě nebude slovo definitivní. Pokud totiž některý záměr bude mít významný veřejně prospěšný vliv, nebude existovat náhradní řešení a budeme schopni najít efektivní kompenzační opatření na snížení jeho negativního vlivu, může být povolen Evropskou komisí. Uvažujeme o tom, že takovým záměrem by mohla být cesta na Modrý sloup. Bez takto popsaného procesu tu cestu ale nelze otevřít – případné otevření by nám nejspíše zase zrušil soud, jak se to už jednou stalo.

Pro tetřeva hlušce, rysa ostrovida a další stovky živočišných a rostlinných druhů je Šumava skutečným domovem. Tito skuteční obyvatelé Šumavy však nemohou navštívit ani Parlament či Senát, aby vyslovili svá skromná přání: Alespoň na tom zbytku jejich domova, který člověk ještě nestačil zničit, osídlit, zaasfaltovat, vybavit cyklostezkou, rámusit, projet lyžařskou stopou, zaneřádit odpadky apod., je nechat v klidu jíst, pít, hnízdit, vyvádět a vychovávat mladé, spát, růst kde a v jakém množství chtějí, přečkávat zimu… zkrátka nechat žít.

Je opravdu nutné, aby se, podle mého názoru, již nyní dostatečně hustá síť turistických cest na území CHKO a NP Šumava ještě více rozšiřovala?

Na tuto problematiku je možné nahlížet dvěma pohledy. Když se to vytrhne z kontextu, tak můžeme říci, že je pravdou, že NP Šumava má ze všech českých národních parků a ve srovnání s NP Bavorský les, nejřidší síť turisticky značených tras. Na druhou stranu jde o území, které je, např. oproti NP Bavorský les, volně průchodné a to z více než 87% (zákaz vstupu se týká jen 13% území, kudy se může procházet po značených turistických stezkách). Také při pohledu na mapu značených tras, vidíme, že na území NP Šumava chybí větší hustota značených cest kolem sídel a v okrajové části NP, jak je tomu v případě jiných národních parků. Obecně ale platí, že ve všech národních parcích jsou přírodně nejhodnotnější území zpřístupněna spíše řídkou sítí, zatímco atraktivní místa, či zázemí návštěvnických center jsou zpřístupněni hustší cestní sítí. Takovou cestou chceme jít i my. Příkladem nechť je Návštěvnické centrum Srní, kde vedle objektu a výběhu s vlky vznikly stezky v lese pro rekreační a oddychové procházky.

V článku starosta Modravy srovnává, vzhledem k podobné kategorizaci obou parků, NP Šumava s NP Kalkalpen a uvádí, že v třikrát větším šumavském parku je o sto kilometrů méně turistických tras než v alpském NP Kalkalpen. Konkrétně 500 km proti 600 km tras.

Evidujeme cca 530 km turisticky značených tras. Ale srovnání s NP Kalkalpen není úplně ideální – jde o horský alpský terén, ve kterém se více jak polovina území chrání sama svou nepřístupností. Navíc, jak je uvedeno v předchozí odpovědi, území NP Šumava je z velké části volně prostupné.

Jaká je budoucnost Roklanské chaty?

Asi ne právě růžová. Při uvažování o nějakém novém zpřístupnění území stojíme před otázkou, zda směřovat naši energii do zpřístupnění Luzenského údolí k Modrému sloupu, nebo se zaměřit na zpřístupnění Roklanské nádrže a chaty. Není pravda, že jde o nějaký historický artefakt – ta chata byla v podstatě znovu postavena v roce 1997 a už za deset let byla napadena desítkami až stovkami dřevožijných hub, takže se stala neobyvatelnou a nebezpečnou. Nestojí ani na místě původní hájovny. Dnes víme s jistotou jediné: že dosavadní objekt bude muset být stržen. Zda bude obnoven, je otázkou budoucnosti a možností zpřístupnění tohoto území veřejnosti.

Má Správa NPŠ nějaké signály o tom, že by se kvůli existenci národního parku vystěhovávali obyvatelé z obcí na jeho území?

Že se obyvatelé venkova stěhují do měst, je známo už skoro dvě století. Ten trend je stále silnější a nevyhýbá se ani Šumavě. Takže především to, že lidé opouštějí území venkova, kde jsou vždy komplikovanější životní podmínky, je normální a je to všude. Na Šumavě tento trend ale nepochybně podporuje zákon o veřejných zakázkách, který neumožňuje místním obyvatelům napřímo zadávat práce, jako tomu bylo ještě v 90. letech, ale každá činnost je soutěžena a místní zaměstnanec je často odkázán na to, jakou práci mu dá ten, kdo soutěž o zakázku vyhrál. A za jakou cenu. Ale to není jen problém NPŠ, ale týká se všech státních lesů okolo: lesů ČR nebo Vojenských lesů a statků. Tahle situace zvětšuje mobilitu pracovních sil a tím ruší i vazbu místního člověka na místa kde žije jako místa jeho práce. Lesnické firmy ze Šumavy pracují v Beskydech a Moravané tady. Takže ani to nepomáhá stabilizaci místních. Každopádně, podíváte-li se do statistik, v národním parku hojně přibývají domy, ale na většině území klesá množství trvalých obyvatel. Není to úplně zdravý trend a v podstatě znamená, že se ze sídel v národním parku stávají spíš vesnice určené k rekreaci.

Radek DAVID

2 komentářů
  1. Petr Ješátko říká

    Paradoxem je,že 77 % území je volně přístupné pro těžařské těžařské firmy a „myslivce“ v národním parku. Má vůbec význam 69 000 ha území Šumavy nazývat národním parkem,oblbovat občany a čerpat stamilionové dotace ? Takhle to má být podle současného ředitele, dosazeného po návštěvě Šumavy předsedou ANO panem Babišem do funkce, trvat dalších minimálně 20.let, Ve vánočním přání úředníkům parku je tak ujistil,že tenhle etiketní podvod bude nejméně po po tuto dobu trvat.

  2. Deny říká

    To je krása 🙂 Rád bych tam pobýval. Sice jsem byl už tady: http://www.nadrybnikem.eu, ale to není ta rezervace… Takže už vím kam se vydat příště 🙂

Zanechte komentář

Vaše mailová adresa nebude zobrazena.