Příroda, Historie, Současnost, Lidé, Názory

Slovenské národní parky: Z Runiny na Poloniny

139

Léta jsem chtěl navštívit slovenské Poloniny a podařilo se to až letos, když už kolena poněkud zastarala a omezila výstupové a sestupové vlastnosti nohou, která na kolena navazují. Proto jsme zvolili jako výchozí místo obec Runinu, do níž jsme se vždy vraceli na nocleh. Celkový vjem? Návrat na Slovensko, jak ho pamatuji před cca 40 roky, ale to platí jen pro nejvýchodnější Slovensko, jinak při jízdě na divoký východ jsem zaznamenal stejné zhoršení přírodní kvality krajiny jako u nás. Samozřejmě jsme hned srovnávali šumavský a poloninský park.

Především: uprostřed Polonin, na hřebeni, ale i pod ním, máme neodbytný dojem, že jsme vážně uprostřed přírody. Je tu všude klid a zvuky pouze netechnického charakteru (O Šumavě už to neplatí; když nevrčí motorové pily či harvestory, tak letadla jsou slyšet určitě.) a z poloninského hřebene jsou vidět prakticky jen zalesněné hory (Převažuje buk lesní s vtroušenou jedlí bělokorou a javorem klenem, ojediněle i smrkem ztepilým) a louky v dolinách.

Na hřebenech jsou často poloniny (louky) jakožto pozůstatky pastevectví. V minulosti byly tyto louky ve vyšších polohách, téměř všech slovenských hor, zcela běžná věc. Vstoupit do lesa je obtížné, protože všude má pralesovitý charakter. V nižších polohách je místy les směsí prakticky všech středoevropských dřevin a složením trochu připomínají zapomenuté a lesem zarostlé louky v okolí Modlenic u Vimperka. Turistů je málo, neboť všude se musí dojít po svých, zdatnější si nosí všechno na zádech, protože na hlavním hřebenu jsou pouze jednoduché přespávací přístřešky (sedlo pod Čierťažou, Ruské sedlo). Podobné jsou i na modré turistické značce z Runiny do bývalé dědiny Ruské.

Je jasné, že bohatší klientela by ohrnula nosy, ale zdejším horám ty boudičky sluší. Také je všude vidět, že tento typ turisty co si přinese, to také i odnese (prázdné obaly…), a to na Šumavě už neplatí. Na lesním a lučním chodníčku, který místy vede i potokem, z Runiny do Ruské jsme během cesty tam a zpátky turistu nepotkali. Po celou dobu pobytu jsme ovšem nezahlédli ani jedno z těch velkých zvířat, která zde žijí.
Bývalá dědina Ruské byla spolu z dalšími 6 obcemi vystěhována kvůli přehradní nádrži na pitnou vodu Starina, a to je jeden z divů naší civilizace – ostatní zdejší živočichové zdrojům pitné vody nevadí. Ani zubr evropský, který tu byl reintrodukován (do oblasti vysídlených vesnic) v roce 2005 právě do míst, kde je vytyčeno ochranné vodárenské pásmo. Vesnice, které jsme navštívili byly upravené, pozoruhodně jsou udržované vojenské hřbitovy a sakrální stavby (proslulé dřevěné kostelíky).

Z webových stránek Národního parku Poloniny (http://www.sopsr.sk/nppoloniny/sk/starina.php) a dalších dokumentů jsem seznal, že park má taky svoje problémy, které při letmém pohledu nejsou patrné, co už se nedá říct o tom našem šumavském.
Park má pouhých cca 7% prvních zón a nedaří se prosadit jejich rozšiřování. Probíhá  nelegální těžení dřeva, a to dokonce i v prvních zónách! Také rozšířené pytláctví, týkající se všech druhů zvířat, kdy se, stejně jako na Šumavě, nepodařilo nikoho přistihnout, natož odsoudit. Při stavbě přehrady Stariny byly státem vykoupeny pozemky vystěhovaných dědin, ale zapomnělo se na lesní pozemky, které zůstaly v majetku „urbárskych“ společenství (něco jako naše družstva), a ta hospodaří v lesích po svém (stejně jako je tomu v případě Městských lesů Kašperské Hory) i přesto, že lesy jsou součástí NP i ochranného vodárenského pásma Stariny. Problémem se stávají i na černo postavené chatky v bývalé obci Ruská.

Závěrem několik základních údajů o Národním parku Poloniny, vedeného ve II kategorii IUCN:
  • rozloha  29 805 ha, ale jen asi 7% první zóny
  • ochranné pásmo 10 973 ha
  • největší komplex pralesů na Slovensku
  • nejméně navštěvovaný národní park
  • nejvíce národních kulturních památek v rámci NP Slovenska – dřevěné kostelíky
  • největší vodní nádrž na pitnou vodu Slovenska – Starina
  • nejvyšší výskyt velkých lesních zvířat (vlk, medvěd, zubr, rys, los)
  • nejvyšší vrch Kremenec (1221 m n.m.)

Poloninský park je ojedinělý tím, že je vlastně součástí dalších chráněných území, obklopujících bod, v němž se stýkají hranice tří států: Slovenska, Polska a Ukrajiny. Součet rozloh těchto tří parků je pozoruhodné číslo: 97 445 ha. Pro srovnání: NP Šumava spolu s NP Bavorský les, mají součtovou plochu 92 314 ha.

Národní park Poloniny 29 805 ha (Slovensko)
Bieszczadský národní park  29 201 ha (Polsko)
Užanský národní park   39 159 ha (Ukrajina)

Karel SCHNEIDER

Národní park Poloniny - mapa

2 komentářů
  1. Petr Ješátko říká

    Když vidím na mapce Belá nad Cirochou,vzpomínám na léta skoro před 40 lety,když jsem tam byl na náboru lidí do pěstebních prací. Právě odtud jsme na Šumavu přijali mnoho pracovitých a poctivých lidí,kteří zalesnili holiny na Pancíři,Rozvodí,ale i dělali podsadby včetně později po vzniku národního parku na Polomu,Plesné,Sklářském vrchu a jinde. Někteří tady dokonce v minulosti i zůstali. Jejich kvalitní práce je na Šumavě vidět. Vzpomínám na paní Burikovou a jejího druha Tondu Širgela,kteří celý týden pracovali,v neděli šli do kostela a následně lanovkou vyjeli na Pancíř a po obědě v restauraci se šli podívat,jak jim jejich stromky rostou. Titi lidé měli práci v lese a šumavskou přírodu u srdce. To dnes chybí bohužel mnoha úředníkům,kteří práce v lese organizují.

  2. Eduard Steun říká

    Věřím tomu,je to jistě pravdivé.Mnozí úředníci si pouze zakládají na svém vzdělání,ale zdravý úsudek je ten tam a praktická zkušenost žádná.Také na Šumavě jsem poznal podobné lidi,o jakých se zde píše a kterým jejich práce přirostla k srdci.Je to ale už dávno,byli to tamní starousedlíci,kteří byli s lesem sžiti.Bohužel,už nejsou.

Zanechte komentář

Vaše mailová adresa nebude zobrazena.