Příroda, Historie, Současnost, Lidé, Názory

Redakce Šumavských novin k novele zákona č. 114 – Dopis poslancům Parlamentu ČR

187

Včera (4.5.2016) otevřeli poslanci Parlamentu ČR druhé kolo diskuze k vládnímu návrhu novely zákona o ochraně přírody a krajiny (č. 114). Novela má -mimo jiné – zpřesnit pravidla péče o naše národní parky. Po několika vystoupeních poslanců bylo jednání přerušeno. Šumavským novinám není lhostejný osud šumavské přírody, a tak den před jednáním o novele (v úterý 3. května 2016) zaslali členové redakce dopis předsedovi Poslanecké sněmovny PČR, předsedovi Výboru pro životní prostředí panu Robinu Böhnischovi i všem ostatním poslancům. Dopis v plném znění přetiskujeme.

Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny!

Novela zákona 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny má jít do druhého čtení v Parlamentu ČR. Většina diskutujících politiků v prvním čtení viděla za jeho novelizací pouze šumavský národní park. Boj o konečnou podobu novely zákona o ochraně přírody a krajiny tedy pokračuje. I když se jedná o univerzální zákon pro celou Českou republiku, hlavním diskusním tématem je Národní park Šumava  a to s veškerou rozporuplností, vlekoucí se kolem šumavského parku prakticky od jeho založení. Do slovních soubojů se zapojují jak mezinárodně uznávaní odborníci v oboru ochrany přírody, životního prostředí a ekologicky zaměřená uskupení či jednotlivci, tak jejich různorodé protistrany, rekrutující se převážně z řad lesních hospodářů, vlastníků všelijak nabytých pozemků, developerů, hoteliérů či některých starostů – nezřídka schovaných za poslance.

Otázek je generováno víc než dost.
Proč vlastně máme mít nějaké národní parky?

a) Místo pro turisty dnešní doby, včetně adrenalinových sportů v pěkně upravených přírodních kulisách s příslušným občerstvovacím zázemím. Na šumavském parku je vidět, že je snaha sem včlenit i sjezdové lyžování. Pomíjím Krkonoše, kde je to, bohužel, samozřejmost. Starosta Modravy hlásí nový fenomén: noční běžecké lyžování. Jsou tu horská kola a kola s elektropohonem, která se dostanou i na hřebeny hor, nechybí bikeři, nutně potřebující krkolomné sjezdy. I pěší turista potřebuje pořádné výhledy a to bez rozhleden vlastně nejde. Jsou už vynalezena jízdní kola s obzvlášť tlustými pneumatikami do neupraveného sněhu. V Českém Švýcarsku je na řadě horolezectví. Chtělo by to ještě splouvat Křemelnou na Prášilsku.

b) Druhý bod doprovází samozřejmá snaha o stavění cyklostezek, občerstvovacích stanic, lépe restaurací, lanovek a to hlavně tam, kde je, jak se říká, hezky. Existují stavitelé, kteří si chtějí postavit soukromý objekt a nejlépe v dosud v nenarušené přírodě, aby tam měli klid od městského ruchu a náročných pracovních funkcí.

c) U plošně rozsáhlejších parků (zrovna ten šumavský) je to – jak jinak – těžba dřeva a s tím související nezbytnost ochrany proti hmyzím škůdcům, protože tak obrovská ztráta produkce dřevní hmoty se zdá být nemyslitelná.

d) Kousek, až pořádný kus země české, kde mohou přírodovědci provádět zcela nerušeně svoje výzkumy (údajně nic nepřinášející, jak mnoho lidí tvrdí).

Ve všech diskuzích se zapomíná na jedno:

e) Zlikvidovali jsme velké šelmy, považované za škůdce, prakticky z celého území ČR, vyjma Beskyd, kam migrují zejména ze slovenských zásobáren. Osmnáct karpatských rysů bylo úspěšně vypuštěno na území CHKO Šumava v 80. letech 20. století. Počty této šelmy zde stoupaly, nyní ale pomalu početní stavy klesají, populace je ohrožena hlavně pytláctvím. Průzkumy mezi českými myslivci ukazují, že pytlačení rysa nejenže má v jejich řadách silnou podporu, ale že je též ve velké míře praktikováno. Jen v letech 1995–2005 bylo prokazatelně upytlačeno asi 60 rysů. Odhaduje se, že pytláctví představuje 80% podíl na mortalitě v rámci šumavské populace. Z anonymních anket mezi myslivci z daných oblastí vyplynulo, že 37 % ví o konkrétním případu upytlačení rysa a 10 % se k pytlačení na rysech přiznalo. Navzdory tomu však dodnes nebyl dopaden ani jediný pytlák!

Vlci se pomalu vrací na naše území sami, už jsou zaznamenáni na Šumavě, kde by mohli být přirozeným regulátorem stavů jelení zvěře, která je jinak velkým břemenem zrovna zase šumavského parku – lesů. Jelení zvěř je ovšem neměnným střeleckým lákadlem jak myslivců, tak prominentních svátečních střelců a ostatně pochoutkou nás všech. O medvědovi si šumavské lesy mohou nechat jenom zdát. Prošla by, při dnešní dnešní společenské konstelaci, reintrodukce rysa na Šumavě?

Pak tu máme tetřeva. Kolik bagatelizovaných prohlášení např. ze strany starostů, klubů turistů, jednu dobu i ze samotné Správy NPŠ jsme poslední dobou měli možnost zaznamenat, kdy se tvrdí, že mu turista v žádném případě nevadí. Jsou tu i další opeřenci: čáp černý, sokol stěhovavý, puštík bělavý, datlík tříprstý, tetřívek obecný, sýc rousný, pak obojživelníci, plazi, hmyz (lýkožrout smrkový přirozeně není chráněný druh, dělá si však co chce, a to ostatně v celé republice), měkkýši (perlorodka versus splouvání Teplé Vltavy), houby i rostliny: za všechny např. oměj šalamounek, prstnatec májový rašelinný, šídlatka jezerní.

Smrk ztepilý je na Šumavě předmětem vášnivých sporů, končících často u soudů, přitom ve své existenci zatím není absolutně ohrožen. Téměř všechny zde vyjmenované druhy (výčet zde zdaleka není kompletní) nemohou na „zbytku“ republiky žít po svém, to je snad jasné. Zcela zastavěno, zabetonováno, vyasfaltováno je 3% republiky, a to číslo stále roste a šumavský park zabírá pouhých 0,9% a spolu s ostatními NP necelá dvě procenta naší republiky.

Žádný z těch zde vyjmenovaných živočišných druhů se samozřejmě do parlamentu nedostane a jejich mínění se nikdy nedovíme. Pokud jim vezmeme i tyto zbytkové prostory, potichu zmizí ze světa.

Možná, že těch několik předešlých vět odstavce e) je většinovému voliči úplně fuk a mnoho, zejména internetových diskuzí, tomu napovídá. Pak je věc ta, že politici musí chtě nechtě sledovat většinového voliče (samozřejmě, že také se snaží názory voličstva ovlivňovat) a mají před sebou krátkodobý horizont 4 nebo 6 let volebního období. Říct „ano“ té zbytkové a jinak vypadající přírodě, než jaká je třeba ve Stromovce, alespoň na 2 procentech rozlohy ČR, to chce myšlení přesahující obzor volebního cyklu. Pevně doufáme, že u Vás a Vašich kolegů v parlamentu toto myšlení zvítězí.

Odstavec e) se redakci jeví jako nejdůležitější funkce národních parků, proto je nejdelší a to se do něj všechno nedostalo. Samozřejmě, že by se nám do parku vešel i vědecký výzkum, 50% území NPŠ v přírodní zóně a silně zdůrazňujeme, že pěší turistika s batohem na zádech zcela určitě ano, ale maminky s kočárky, stejně jako většina důchodců, patří do parků jako je Stromovka nebo do návštěvnických center na okrajích parků (viz Bavorsko).

Pár konkrétnějších věcí k samotné novele:

1) Dát do zákona povinnost státu vykoupit soukromé pozemky z území parků (kromě těch, které se nacházejí v intravilánech obcí) a povinnost vlastníků prodat. Například na Šumavě je takhle zablokovaná smysluplná zonace  (do věci s pozemky ještě vstupují názory obcí, lesníků…).

2) Vyjmout zákonem obce z parků, pokud tam jsou: na šumavském parku je léta vidět vyděračský potenciál obcí a nedá se předpokládat, že místní volby situaci výrazněji změní (Jsou i výjimky – Prášily, ale co další kolo komunálek?).

3) Definovat v zákoně pojem „bezzásahovost“. Zbytečných sporů je dostatek: Například fixovat nebo zvětšovat cestní asfaltovou síť v přírodní zóně kvůli požárům? Dnes se bude hasit z vrtulníku a další věc je statistika, krásný příklad z loňského abnormálně horkého a suchého léta: V NPŠ hořelo pouze dvakrát, a to ještě zelené stromy na okrajích slatí, ani jeden případ z tzv. mrtvého lesa nebyl zaznamenán.

4) Odstranit už teď zřejmý a viditelný rozpor – orgán ochrany přírody musí navrhované důležité dokumenty projednat (podle pozměňovacích návrhů projde zřejmě termín „dohodnout“) s obcemi a kraji příslušného národního parku v „Radě“ NP, která je ovšem podle téhož zákona orgán jenom iniciační a poradní. V dalším rozhodovacím kole, při vyhlašování zonací, klidových oblastí, návštěvních řádů prostřednictvím „Opatření obecné povahy“ nebo „Protokolem“ (Plán péče) nebo nakonec přece jen „Vyhláškou“, může do procesu vstoupit kdekdo a případně úplně popřít názory obcí a krajů a rozhodce – MŽP, může nakonec rozhodnout i jinak, než si obce a kraje představují. Co potom s tou dohodou v „Radě“?

5) Pro obce, pokud nebudou vyjmuty z NP, zavést pátou zónu: zastavěné a zastavitelné území. Proč? V šumavském parku chtějí pořád z té čtvrté, kulturní (dnes ještě třetí) zóny, v rámci jejich chápání udržitelného rozvoje, neustále ukusovat.

6) Klidové zóny musí vyhlašovat odborníci Správ NP a musí to jít rychle a pružně, protože může být pozdě (hnízdění tetřeva…) při nekonečném vyjednávání mezi Správami, obcemi a dalšími, kdo by mohli do procesu vstoupit. Na obcích, krajích a turistech bude jen povinnost respektovat klidové zóny.

7) Text zákona musí být jednoduchý, jednoznačně vyložitelný. Je jasné (po našem studiu pozměňovacích návrhů), že ještě po eventuálním schválení oběma komorami musí být konečný text prostudovaný a zkorigovaný naposledy legislativci, zabývající se ochranou přírody, jinak se můžeme dočkat takových případů, jako zde: http://www.sumavskenoviny.cz/842/sumavske-obce-nedisponuji-vuci-nps-zadnym-privilegovanym-postavenim/ nebo http://www.sumavskenoviny.cz/1008/je-neuteseny-stav-narodniho-parku-sumava-dusledkem-spatne-legislativy

Redakce nemá patent na rozum ani na předpovídání budoucnosti. Ale…, pokusme si  alespoň při návštěvě národních parků podle odstavce e) uvědomovat, že je možná na čase, zamýšlet se ve všech společenských  vrstvách nad jasnou (ovšem jak komu) konečností růstu našich civilizací (u nás hlavně materiálních potřeb) a zkusit brzdit, dokud to jde.

Ve Vimperku 3. května 2016

Radek DAVID
Vimperk, Šumava
šéfredaktor Šumavských novin

Karel SCHNEIDER
Lčovice, Pošumaví
redaktor Šumavských novin

Kopie dopisu:
PhDr. Robin Böhnisch
předseda Výboru pro životní prostředí

1 komentář
  1. Zdeněk Hudeček říká

    ..

    Zdeněk Hudeček Pane RNDr. Zahradníku, slyšel a četj jsem Vaše argumenty zde uvedené několikrát. Ani jednou co byste na posici a situaci Bursíka udělal po Kyrilovi Vy. Z textu, ale plyne, že byste padlé stromy vytěžil a vysadil vhodnou kombinaci druhů. Pominu argumenty vědců a lesních odborníků, které jsou opřeny o historické a dlouholeté sledování dějů v NPŠ o který Vám jde především a pokusím se Vám dát pár otázek. Uvádíte, že po Kyrilovi zůstaly polomy na 20.000 ha lesa. Budiž, a nyní ty otázky.Jak dlouho by trvaly jednotlivé operace t.j. Těžba, odvoz, obnova ploch po těžbě těžkou technikou, výsadba a obnova výsadby neujaté nebo zvěří poškozené a celková doba vzniku porostu. Zajímalo by mne jestli pro svá tvrzení máte nějakou věrohodnou studii ? Můj odhad říká, že celá akce by trvala několik desetiletí a bez záruky úspěchu. Od Kyrila je zhruba prvé. Pane Zahradníku, navrhuji Vám abyste místo stálého opakování navštívil místa po Kyrilu vytěžená a nevytěžená. Na vytěžených nesouvilý lesní porost s pokusy výsadby, na nevytěžených zbytky souší a hustý pestrý porost náletový, který se dočkal světla.(Modrava Březník Modrava nebo Kvilda Prameny Vltavy Kvilda nebo Nové údolí Třístoličník kde je navíc vidět stále pustina na Trojmezné pořízená za éry Žlábka.) Po absolvování se, pokud použijete ten zdravý selský rozum, přestanete hlásat své názory. Nakonec proč nabízíte srovnání divočiny v Americe se Šumavou, když máme možnost srovnávat náš park s bavorským. Jeho historie přesvědčivě vyvrací Vaše bludy.

Zanechte komentář

Vaše mailová adresa nebude zobrazena.