Příroda, Historie, Současnost, Lidé, Názory

Stavby a Šumava

230

Na úvod chci zdůraznit, že kůrovec je pro šumavský národní park to nejmenší nebezpečí. Naštěstí byly i na našem území ponechány rozsáhlé plochy bez asanace kůrovcem napadených smrků a už jen naprostý ignorant neregistruje holý fakt, že horské smrčiny jsou schopny samoobnovy.

Zdaleka větší dopad na existenční podstatu národního parku mají vytrvalé snahy dobýt území zpět i stavebně. Jak ukazují čerstvé fotografie staveniště Zamiškova „Relaxačního centra Prášily“, kde se po bourání znovu staví a nezbývá než doufat, že prášilští si důkladně pohlídají, jestli práce probíhají podle schválené dokumentace. Tento případ je jednou ze šumavských stavebních lahůdek, ukazujících na mizérii našeho zákonodárství, laxnost úřadů a servilitu některých (často střídaných) ředitelů Národního parku Šumava.

Vzpomeňme na některé nejznámější případy

Snaha prosadit stavbu lanovky na Hraničník, přičemž v územním plánu Jihočeského kraje byl zastupitelstvem schválen pro lanovku koridor přes I. zónu NPŠ v rozporu se zákonem č. 114 (zákon o ochraně přírody a krajiny). Záměr existuje dodnes, a to i přes negativní stanoviska přeshraniční EIA a MŽP. (http://geoportal.kraj-jihocesky.gov.cz/gs/rp-klapa-hranicnik/. Až po delším pátrání jsem zjistil, že povolení NPŠ, nutné podle zákona č. 114 k těmto krokům, pochází od ředitele Františka Krejčího a jeho úředníků, a to povolení šlo zjevně proti smyslu a poslání národního parku. (info o dohodě mezi hejtmanem Zimolou a ředitelem Krejčím, zde: a také zde).

Na povolení stavby architekta Hodana ve Filipově Huti (Dodnes se jedná o stavbu ve II. Zóně NPŠ!) je také podepsána Správa NPŠ a některý ředitel, v době schvalování projektu, odpovědný za chod této instituce. Pak jsou to povolené stavby – „ekofarma“ na Horské Kvildě a již zmíněné Relaxační centrum Prášily v intravilánech obcí, ale v konečné fázi zásadně odchýlené od schválených projektů.

Můžeme hovořit také o nových zvěřincích (návštěvnických centrech) na Kvildě a v Srní, sice řádně posvěcených, ale postavených na špatných místech – měly stát na území CHKO, maximálně na hranicích NPŠ a nikdo by neřekl špatné slovo.

A co trochu uniklo pozornosti?

Exředitel Správy NPŠ Jiří Mánek, povolil stavbu lanovky, zasahující do II. zóny národního parku firmě Trigema (areál Samoty Železná Ruda). Po Mánkově odvolání nový ředitel šumavského parku Pavel Hubený řekl tomuto projektu naprosto správně „Ne!“.

Další Mánkův kousek je srovnatelný s účinky lanovky Hraničník, útočící na samotnou podstatu národního parku: Jedná o kauzu Zhůří u Horské Kvildy (Rejštejna), která byla zatím nejvíc veřejnosti vysvětlena v nedávno odvysílaném pořadu ČT „Nedej se!“. (Zhlédnout můžete zde:).

Prozatím bylo na Zhůří vydáno jedno platné stavební povolení na průlomovou stavbu, pokud se Správě NP nepodaří tento nepříznivý stav změnit. Původní stavitel u Správy NPŠ s žádostí neuspěl, nový majitel pozemku dostal „požehnání“od vedoucího odboru státní správy NPŠ, Václava Brauna, opět za ředitele Jiřího Mánka. V nedávné minulosti zde byly odstraněny vojenské stavby za dotační evropské penízky.

K samotnému smyslu nových staveb

Hodně se toho odelže v začátcích, viz „ekofarma“ Horská Kvilda nebo arch. Hodan – nejprve „rodinný domek“, dnes penzion. Lidí, kteří půjdou nějak postaru hospodařit na Šumavu (jak si snad představuje pan Kreuziger na Zhůří) bude málo; je to dřina i s dnešními technologiemi. Dnes se téměř ve všech případech jedná o penziony či apartmány, stavěné pod záminkou „ekofarem“. Velmi důležitý je také precedenční charakter plánovaných nebo již realizovaných staveb (když mohl on, proč bych nemohl já).

Velká škoda, že nejde přehrát video z 26. 7. 2005 na ČT, kde hovoří mimo jiné i mladý Pavel Hubený, které dokazuje, že ani po letech nemění svůj názor na šumavskou přírodu versus nová zástavba. (http://www.ceskatelevize.cz/porady/888008-ostrovy-zapomenuteho-klidu/49121410755-znovuosidleni-sumavy/).

Také v železnorudskému a zhůřském případu je nutné vyzvednout a podpořit postoj ředitele Správy NPŠ, Pavla Hubeného.

Karel SCHNEIDER

6 komentářů
  1. František Krejčí říká

    Dobrý den,
    obyčejně na různé pomluvy nereaguji, ovšem Šumavské noviny jsou velmi dobrou webovou stránkou. Proto bych rád věděl, jak autor článku Stavby a Šumava přišel na to, že jsem ve funkci ředitele Správy NP „povolil“ nějaké stavby. Jednak to není v kompetenci ředitele, ale odpovědného státního úředníka Správy a jednak (kromě 8 letého období řed. Žlábka) zatím nikdo z ředitelů nepracoval na Správě tak dlouho, aby se během funkčního období tak významné zásahy do krajiny NP daly vyřídit od nového územního plánu přes stavbní povolení až po jejich realizaci. Navíc, když někteří stavebníci nejsou ochotní dodržovat ani platné stavební povolení, kdy se vše ještě dále prodlužuje…. Proto by mě zajímalo, jak autor článku zjistil, že jsem povolil výstavbu lanovky na Hraničník či existující soukromou stavbu na Filipově Huti, když si sám ničeho podobného nejsem vědom?
    S pozdravem
    F. Krejčí

  2. Karel Schneider říká

    Vážený pane Krejčí,
    Můj text byl v případě Hodanovy stavby s omluvou opraven tak, že Vaše jméno se tam nevyskytuje a v případě lanovky byl text doplněn o odkazy potvrzující moje tvrzení.
    Karel Schneider

  3. Jana Frischová říká

    Myslím, že se autor článku zmiňuje pouze o do očí bijících případech poslední doby, ale kde jsou ostatní stavby, které do NP vůbec nepatří ? Myslím, že by bylo zajímavé to shrnout za dobu existence parku. JF

    1. Radek David říká

      Máte naprostou pravdu, Jano. Samozřejmě vytváříme fotoarchiv těchto staveb, na některé z nich (např. na Kvildě) jsme upozornili někdy v létě na fcb profilu Šumavských novin. Stejně tak o hrůzách ve Strážném nebo Borových Ladech. Těch staveb je ale tolik, že by vydaly na dlouhodobý seriál. Nejhorší však na tom je skutečnost, že ty stavby musel někdo povolit. Bez povolení Správy NPŠ na území parku nikdo nepostaví nic a, bohužel, ta povolení tu vydávána byla.
      Díky za připomenutí a námět. Zdraví, RD

    2. Karel Schneider říká

      Ještě je jedna stránka nově vznikajících staveb a sice jejich architektonická tvář, což je pojednání na jiný text (rozsáhlý) Ale příklad architekta Hodana a jeho stavby je podle mého názoru něco, co rozhodně na Šumavu nepatří….

  4. Petr Ješátko st. říká

    Tohle není jen o stavbách na území parku,ale i o CHKO. Jenom tady na Špičáku developerům povolené doslova „sídliště“ na zelené louce ke Godlhofu/pod ním máme zdroje pitné vody pro Špičák/,naproti hotelu Kolibřík zrůdné,prosklené „ekologické stavby“,které jsou stále na prodej a staví se další,kasino v Alžbětíně postavené na mokřadu atd. Naopak nám místním se dělají problémy,např.rozhledna ve Sportovním areálu Špičák povolena po mnoha letech a zamítnuta kanalizace a malé občerstevní,což je v civilizovaném světě normální. Je toho mnoho a proto mnoho místních orgán ochrany přírody doslova nesnáší. Prostě měří se jiným metrem developerům a pracháčům a jiným nám místním.

Zanechte komentář

Vaše mailová adresa nebude zobrazena.