Příroda, Historie, Současnost, Lidé, Názory

Stavební řízení k rekonstrukci myslivny na Březníku v roce 2013 proběhlo nezákonně

2 093

Osmnáct měsíců trvalo, než Krajský soud v Plzni vynesl rozsudek, který by  (v případě, že nebude podána anebo bude neúspěšná, kasační stížnost) z kontroverzní a předražené rekonstrukce myslivny na Březníku, nepřímo „udělal“ zároveň nejvýraznější „černou stavbu“, realizovanou Správou Národního parku Šumava pod vedením bývalého ředitele Jiřího Mánka.

Žalobu na nezákonný postup Krajského úřadu Plzeňského kraje podal Okrašlovací spolek Zdíkovska. O co šlo?

V červenci 2013 zaslala Správa Národního parku Šumava stavebnímu úřadu v Kašperských Horách žádost o vydání stavebního povolení na provedení „Stavební úpravy provozovny Březník…“. Okrašlovací spolek Zdíkovska podal v souladu se zákonem žádost k účasti při tomto stavebním řízení, na kterou stavební úřad nereagoval a v rozporu se zákonem jej k jednání nepřizval.
Jako účastníka řízení přizval pouze Správu NPŠ s odůvodněním, že okruh účastníků je omezen jen na vlastníky pozemků a staveb dotčených stavební úpravou a tzv. mezující sousedy. Následně stavební povolení vydal. Okrašlovací spolek podal proti tomuto postupu odvolání na Krajský úřad Plzeňského kraje. Ten odvolání zamítl a označil jako nepřípustné. Okrašlovací spolek proto podal proti rozhodnutí Krajského úřadu žalobu.

Desetistránkový rozsudek podrobně objasňuje zásadní pochybení žalovaného úřadu a poukazuje na několik dalších kroků, jež byly učiněny v rozporu se zákonem, a to i ze strany samotné Správy NPŠ. Hlavní důvod, proč nebyl Okrašlovací spolek připuštěn k jednání o stavebním řízení je tvrzení Krajského úřadu v Plzni, že rekonstrukce březnické myslivny nesouvisí s předmětem ochrany přírody.
Zákon o ochraně přírody totiž umožňuje spolkům (dříve občanským sdružením), mezi jejichž hlavní činnosti patří ochrana přírody, být účastníky správních řízení, při nichž je problematika ochrany přírody a krajiny dotčena.

Krajský úřad Plzeňského kraje a paradoxně i Správa Národního parku Šumava, nepřizvání Okrašlovacího spolku Zdíkovsko k jednáním o stavebním povolení zdůvodňují tvrzením, že rekonstrukce březnické myslivny nijak nezasahovala do předmětu ochrany přírody a krajiny. Do jaké míry se jedná o poměrně hrubou neznalost zákonů anebo spíše o naivní výmluvu, neboť reálně hrozilo, že Okrašlovací spolek by mohl hned v zárodku překazit prominentní stavbu, na které se doslova promrhalo přes 5 milionů, nechávám na zvážení každého.

Ve svém rozsudku Krajský soud v Plzni, mimo jiné, zcela jednoznačně poukázal na fakt, že pokud je ke stavebnímu povolení vyžadován souhlas orgánu ochrany přírody, jde zcela logicky o jednání, při kterém je předmětem ochrana přírody a krajiny.

Krajský soud shledal žalobou napadené rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje za neoprávněné a nezákonné. V případě rekonstrukce myslivny na Březníku tak můžeme hovořit o další ˇčerné stavbě“, neboť řízení o stavebním povolení proběhlo za porušení zákona.

Je dalším v dlouhé řadě vědomě nezákonných postupů různých šumavských institucí. Jedná se o alarmující skutečnost, která při nejmenším volá po tom, aby se činností některých odpovědných úředníků začaly zabývat orgány činné v trestním řízení. V Národním parku Šumava se po dobu vedení Jana Stráského a Jiřího Mánka (Za aktivní účasti nedávno odvolaného vedoucího státní správy Václava Brauna, který byl za dodržování legislativních norem přímo odpovědný.) stalo porušování zákonů jakousi normou. A tzv. „černé stavby“, ať nově vzniklé (např. zbytečné vyhlídkové věže, ze kterých navíc bylo vidět totéž, co bez nich či fotopointy), nebo ty dodatečně schválené, jsou toho jednoznačným důkazem.

Radek DAVID

Zanechte komentář

Vaše mailová adresa nebude zobrazena.