Příroda, Historie, Současnost, Lidé, Názory

Ohrožení existence Vltavy v žádném případě nehrozí, říká v rozhovoru pro Šumavské noviny hydrolog J.V. Datel

563

Zejména čtvrteční den (13. 8.2015) zaplavila téměř všechna internetová a z části i tištěná média převzatá zpráva z ČTK. V ní starosta Kvildy, Václav Vostradovský, vysílá do světa alarmující varování o vysychání prameniště matičky našich řek – Vltavy. Jeho úvahy podporuje i starosta Modravy Antonín Schubert. Pro mnohé důkaz, že dlouhotrvající sucho nezasáhlo pouze přívod vody do, z hydrologického hlediska bezvýznamné, uměle vytvořené studánky pod Černou horu, symbolizující pramen naší nejdelší řeky. Ta ostatně obdobných, ne-li o mnoho výraznějších teplotních výkyvů a změn za desítky milionů let své existence přežila několik, včetně zásadní změny v třetihorách, kdy v důsledku alpínského vrásnění výrazně obrátila směr toku z jihu na sever a přerušila tak spojení s Dunajem.

Zpráva ČTK se šířila jako epidemie a převzatý článek dostal několik katastrofických nadpisů, pro zajímavost: Kvůli nedostatku vody vyschnul přítok k pramenům Vltavy (České noviny.cz, 12. 8.); Konec symbolického místa? Vyschnul přítok k pramenům Vltavy (Noviny.cz, 12. 8.); Symbol Šumavy v ohrožení: Vyschnul přítok k Pramenům Vltavy (Echo24.cz, 12. 8.); Vyschla Vltava: Vody je kvůli horku nedostatek (Blesk.cz, 13. 8.); Kvůli dlouhotrvajícímu suchu vyschnul přítok k pramenům Vltavy (Lidovky.cz, 12. 8.). Zarážející je, že stejný blud převzal a pod obdobně hloupým názvem přetiskl dokonce i Ekolist.cz!

V pátek (14.8.2015) se na Šumavu přiřítí celá flotila zástupců sdělovacích prostředků, včetně televizí. Nezajímají se o seriozní odborná vysvětlení. Jejich cílem je z přirozeného jevu udělat bulvární senzaci. Významově obdobně hloupou, jako když před lety jakási reportérka z Novy (opět na Kvildě), s typickou nováckou dramatičností, předvedla před kamerou opravdu nevídaný(!) úkaz, kdy v mínus 15 zamrzla ve sklenici voda.

Tiskové rošády kolem pramene Vltavy pokračují i dnes (pondělí 17.8.2015) a dá se říct, že celé to divadlo kolem obyčejného přirozeného jevu začíná nabývat podoby taškařice. Pod tíhou „závažnosti“ situace a přinuceni mediálním tlakem, se do pramenné oblasti Vltavy vypravili i zaměstnanci Správy Národního parku Šumava. A přestože mají jistě důležitější práci, věnovali své úsilí kontrole čistoty hadice, kterou je od roku 1923 sváděna voda z jednoho z několika povrchových pramenů do umělé – a v tuto chvíli nejsledovanější – studánky v republice, symbolickému pramenu Vltavy. Výsledek zbytečné akce přináší nadpis článku na serveru Novinky.cz: „Pramen Vltavy nevyschl jen kvůli suchu, přívodní trubka byla ucpaná“. Dobro došli!

Celá marginálie kolem nesmyslného tvrzení starosty Kvildy o takřka existenčním vysychání pramene Vltavy má ovšem jeden daleko významnější podtext, než je diskuze kolem zcela běžného jevu, kdy během déle trvajícího sucha dochází k částečnému úbytku vod v každém vodním systému. Tím je hledání viníka, kdo za celé to trápení může. V podání starostů Vostradovského a Schuberta a jejich několika málo příznivců, jež tleskají všemu, co jejich modly kde řeknou či napíší, je provinilec nad slunce jasný. Za následky letošních několika nadprůměrně teplých a suchých dnů stojí ekologové a všichni ostatní příznivci ochrany šumavské přírody. Kdo bude hnán k odpovědnosti za následky tepla a sucha v ostatních evropských zemích zatím nevíme.

Rozhovor s hydrologem Josefem V. Datlem

V každém případě byl vysychající symbolický pramen Vltavy vynikajícím důvodem k oprášení  již nudného tématu: „Suchého“ lesa na svazích Černé hory. A protože nejsem hydrolog, rád bych se dozvěděl něco o vyvstalé problematice od odborníků. Zatím, co se houfy novinářů spokojily a vzaly za bernou minci názor starosty Kvildy pana Vostradovského, který rozumí hydrologii asi jako – s prominutím – porodní bába turbíně, položil jsem tři otázky skutečnému odborníkovi na danou problematiku, panu RNDr. Josefu V. Datlovi z Výzkumného ústavu vodohospodářského T.G.Masaryka.

Je možné názory starosty Kvildy považovat za průkazné a jeho závěry za reálné?

Situace v pramenné oblasti Vltavy je obdobná jako v celé ČR – podprůměrné úhrny srážek snižují vydatnost pramenů i průtoků na tocích, některé prameny a drobné toky dočasně zanikají, hladiny podzemních vod zaklesávají. Je přirozenou vlastností všech pramenů, že jejich vydatnost více či méně kolísá, a vlivem dlouhotrvajícího sucha mohou dočasně zaniknout, a pokud se zvýší úhrny srážek, dojde opět k jejich obnovení, byť s časovým zpožděním.

Co by muselo nastat, aby začalo docházet k vysychání pramenných oblastí řek v takovém rozsahu, že by to mohlo ohrozit jejich existenci?

Ohrožení existence řeky Vltavy v žádném případě nehrozí. Je napájena z mnoha zdrojů, což je zmíněno i v daném článku. V případě déletrvajícího několikaměsíčního sucha jistě mohou dočasně zaniknout některé prameny (zvláště ty, které úzce závisejí na srážkách), zůstanou ale jiné, které odvodňují hlubší struktury, které jsou odolnější vůči suchým obdobím. Většina vody navíc do řeky proniká tzv. skrytými vývěry, které nejsou vidět, protože k nim dochází přes břehy a dno koryta řeky pod hladinou.

Může mít vliv na vysychání prameniště Vltavy stav okolního lesa v bezzásahovém režimu, ponechaném přirozenému vývoji a obnově po kůrovcové kalamitě?

Vliv na vydatnost pramene má mnoho faktorů – plocha povodí, charakter půdního pokryvu a horninového prostředí, režim srážek, klimatické faktory, a samozřejmě i využití krajiny a její vegetační kryt. Charakter lesa výrazně ovlivňuje hydrologickou bilanci území, a jeho působení je velmi složité a nelze ho shrnout do jedné věty. V žádném případě nelze udělat závěr, že vzrostlý les odtokové poměry ovlivňuje jen pozitivně, a území bez vzrostlého lesa (postupně přirozeně obnovovaného, tedy nikoliv území bez jakékoliv vegetace) negativně.

Z hlediska odtokových poměrů se jako nejlepší vegetační pokryv jeví zatravněné území, případně s nízkým keřovým podrostem, kde je zaručeno optimální zdržení dešťové vody a její dostatečný vsak do půdy a podzemních vod. Nedomnívám se, že z hlediska průměrných odtokových poměrů se významně liší plocha vzrostlého lesa a plocha, na které se les postupně obnovuje. Určité rozdíly mohou nastat za extrémních hydrologických situací (vzrostlý les je např. schopen lépe zachytit přívalové srážky, případně vodu z tání sněhu, než les obnovovaný, naopak průměrná nebo podprůměrná intenzita kratších srážek bude znamenat vyšší množství vsaku do podpovrchových vrstev mimo vzrostlý les, protože méně srážek se spotřebuje na výpar, a voda snadněji dosáhne povrchu terénu, aby se vsákla).

Samozřejmě svou roli ve výparu hraje i teplota, která je na nestíněných plochách v létě výrazně vyšší, a způsobuje tak i vyšší prostý výpar z povrchu. Je však třeba poznamenat, že za dlouhodobějšího sucha je na povrchu terénu a v těsně podpovrchových vrstvách poměrně malé množství vody (ve formě půdní vlhkosti), takže skutečný výpar zde nedosahuje vysokých hodnot kvůli celkovému nedostatku vody při povrchu území. Naopak vzrostlý les i v době sucha dosahuje vyšších hodnot výparu, protože hlubší kořeny velkých stromů si natahují vodu z hlubších zón, což se negativně projevuje na odtoku jak povrchové, tak podzemní vody v době sucha z území. Že vyšší vlhkost ve vzrostlém lese znamená příjemnější vzduch s nižší teplotou, to je jasné (a z pohledu ochrany přírody a rekreace je to pozitivní vliv lesa), ale je to na úkor povrchového a podzemního odtoku, o kterém je zde řeč.

Lze tedy uzavřít, že pro odtokové poměry z území je ideální co největší diverzita vegetačního pokryvu území, kde se vyskytují jak vzrostlý les, tak plochy s obnovovaným lesem, křovinaté porosty a louky. Za různých srážkových a klimatických situací během roku se totiž postupně vyjeví výhody a nevýhody jednotlivých typů rostlinného pokryvu, a ve své různosti tak vzájemně budou vyrovnávat různé dopady na odtokové poměry.

Děkuji za rozhovor.

Radek DAVID

Zanechte komentář

Vaše mailová adresa nebude zobrazena.